Rozhodující pro vznik nervového vzruchu, který přenese signál z oka do mozku, není u mušky octomilky obvyklý chemický proces, nýbrž mechanické smrštění světlocitlivé buňky. Dá se tím vysvětlit velká vnímavost očí octomilek – rozeznají pohyby až pětkrát rychlejší než naše oko. Na základě dlouholetých experimentů, které provedl se svým týmem, to tvrdí prof. Roger Hardie, z University of Cambridge. Světlocitlivé buňky v našem oku zachytí foton, čímž spustí kaskádu chemických reakcí, která vede ke vzniku nervového vzruchu (napěťového pulsu), jež doběhne po odpovídajícím vláknu očního nervu až do mozku. U octomilek okamžitě po pohlcení fotonu světlocitlivou buňkou dojde k jejímu nepatrnému smrštění, což vyšle nervový vzruchu rychleji. Na základě našich zkušeností bychom čekali opak. Mechanické děje vnímáme jako pomalejší než elektrické. Je to tím, že v elektronice pracujeme zpravidla s elektrony, jež jsou podstatně svižnější než ionty, se kterými pracují organismy. A mechanickým pohybem rozumíme mechanickým pohyb našich měřítek, tedy minimálně desetiny milimetru, zatímco nepatrné mechanické stažení světlocitlivé buňky octomilky lze zachytit jen nejcitlivější technikou, tzv. AFM mikroskopem (např. akademon.cz 1.3.2007). Nutno podotknout, že rychlou reakci mušek zajišťují i další mechanismy, než pouhá rychlost vnímání (akademon.cz 29.8.2008). Foto André Karwath 2005.