Mnoho mořských ryb, hlavonožců, korýšů, trubýšů a dalších bezobratlých se přes den pohybuje v hloubkách 200 až 1.000 m. Nedostatek světla je tam chrání před většími predátory. Aby sehnali dostatek potravy, stoupají při stmívání k hladině, kde přes noc hodují. Za rozbřesku se navracejí do svého úkrytu v temných hlubinách. Zvuk spojený s jejich pohybem bezpečně identifikovali Simone Baumann-Pickering a David Checkley z University of California v San Diegu spolu s Davidem Demerem z National Oceanic and Atmospheric Administration v kalifornské La Jolle. O svých výsledcích dnes přednášejí na konferenci Ocean Sciences Meeting v New Orleansu. Jejich experimenty by jistě rád prováděl každý. Za teplých letních nocí spouštěli z člunu citlivý mikrofon do různých hloubek a nahrávali. Zvuk spojený s pohybem hejn zkoumaných tvorů má frekvenci od 300 do 1.000 Hz a od pozadí je dobře odlišitelný. Nejvyšší intenzity dosahuje při změnách hloubky, tedy pohybu vzhůru nebo dolů. Na obrázku vidíme změnu hloubky jeho zdrojů v závislosti na denní době (upraveno podle Simone Baumann-Pickering, et al.). Protože jde o čistě fyzikální jev spojený s pohybem mnoha tvorů v mechanickém kontinuu (mořské vodě), znějí takové zvuky ve všech oceánech světa. Je velmi pravděpodobné, že ho k vyhledání kořisti využívají i leckteří predátoři. O využití echolokace velkými mořskými tvory víme již dlouhou dobu, nicméně celková zvuková komunikace mezi mořskými tvory může být mnohem rozmanitější, než jsme se doposud domnívali.
