Drobní madagaskarští živočichové zažívají těžké časy. Požírá je nebo jim bere životní prostor rychle se šířící ropucha jihoasijská (Duttaphrynus melanostictus). Jak jméno napovídá, jde o invazivní druh původem z jižní a jihovýchodní Asie. Poprvé se na Madagaskaru objevila roku 2011 v přístavu Toamasina na východním pobřeží ostrova. Anglických jmen má celou řadu: Asian common toad, Asian black-spined toad, Asian toad, black-spectacled toad, common Sunda toad a Javanese toad.

Predátory, kteří by si na nich mohly pochutnat, odhánějí ropuchy jedovatým sekretem, který vylučují speciální žlázy na povrch těla. V místech přirozeného výskytu ropuch (čeleď ropuchovití, Bufonidae) získali někteří predátoři imunitu, takže je klidně žerou a udržují jejich stavy na přijatelné úrovni. Na Madagaskaru je to horší, protože předci místních živočichů se s ropuším jedem setkali naposled v období jury. Ze 77 domácích druhů obratlovců, kteří by teoreticky mohli ropuchu jihoasijskou požírat, je pravděpodobně imunní pouze křeček stromový (Brachytarsomys albicauda, angl. the white-tailed), kterého vidíme na obrázku. Do výzkumu zahrnuli zoologové 27 druhů hadů, dva druhy ještěrek, 12 druhů žab, 8 druhů savců a 28 druhů ptáků.

„Potvrzuje to obavy, že zavedení D. melanostictus představuje pro biodiverzitu Madagaskaru velké nebezpečí. Dravci, kteří ropuchy často loví a rychle se nenaučí vyhýbat se jim, se pravděpodobně stanou vzácnější nebo mohou vyhynout úplně,“ soudí Wolfgang Wüster z Bangor University (velšsky Prifysgol Bangor) ve Velké Britanii, jeden z autorů výzkumu. Nebezpečí představují i pulci ropuchy jihoasijské, protože ohrožují místní endemické druhy ryb, vodních brouků, korýšů a larev vážek. Základem jedu ropuch je steroid bufadienolid, jehož chemickou strukturu vidíme na obrázku. Způsobuje srdeční arytmie vedoucí až ke smrti.