V základní škole v jihokorejském městě Tegu nasadil pro výuku angličtiny 29 automatů. Na dálku je kontrolují ze své vlasti filipínští lektoři angličtiny, kteří jsou mnohem levnější než učitelé korejští. Výraz jejich tváře se promítá na obrazovku, kterou má robot místo obličeje. Žáci tak bezprostředně sledují učitelovu reakci. Stroj samostatně předčítá anglické texty, zpívá písničky a tančí při nich a hraje s dětmi hry. Za čtyřměsíční testovací projekt zaplatí vláda 1,37 milionu dolarů. Bude-li úspěšný, zvažuje o nasazení této techniky v odlehlých oblastech, kde je obtížné sehnat učitele.

Pro vývoj výukových robotů by se mohly hodit výsledky výzkumů, které probíhají na Georgia Institute of Technology. Vytvářejí algoritmy, které analýzou záběrů kamer umožní testovacímu robotu Simonovi rozhodnout, zdali mu publikum věnuje pozornost či nikoliv. Jeho úspěšnost je zatím 80%. Jeho výsledky přednesl prof. Aaron Bobick včera na konferenci o interakcích mezi lidmi a roboty ve švýcarském Lausanne.

Tým robotiků prof.Pietera Abbeela z University of California v Berkeley naprogramoval robota, aby skládal ručníky. Byť nejde o příliš složitou úlohu, z hlediska robotiky jde v jistém smyslu o průlom. Robot dokáže manipulovat s velmi ohebnými, měkkými předměty. Klíčový je algoritmus, který umožňuje najít jeden z rohů ručníku. Tváří v tvář složitosti algoritmů, které robotům umožní dělat pro nás triviální úlohy, si můžeme uvědomit, jak složitým zařízením je náš mozek.