Na vývoji malých létajících robotů pracují mnohé vývojové týmy již dlouhá léta. V poslední době se ukazuje, že než kompletně sestrojit takového robota by mohlo být výhodnější využít hmyz. Pohyb by řídily elektrody voperované do jeho nervových ganglií a žádané informace o okolí by sbíraly přídavné senzory. Energii by dodávaly malé baterie. Jiný způsob vyvinuli Ethem Erkan Aktakka a Khalil Najafi z University of Michigan spolu se svým kolegou Hanseupem Kimem, který nedávno přesídlil na University of Utah. Zhotovili tři typy piezoelektrických zařízení, které hmyz při svém letu rozkmitá na frekvenci okolo 100 Hz, takže vyrábějí nezbytnou elektřinu. Piezoelektrický hranolek umístěný podélně s hmyzím tělem dodává 11,5 mikroWattu, příčně 7,5 mikroWattu. Nejvýkonnější je pár spirálek položených seshora na hlavohrudi. Vyprodukují 22,5 mikroWattu. Nejde o žádné převratné výkony, baterií much dodávajících máváním svých křídel energii do sítě se asi nedočkáme. Na napájení zařízení pro stimulování hmyzích ganglií to stačí. Letící hmyz bude mít sice práci navíc, zato neponese baterii. Postačí ho před letem pořádně nakrmit. Na obrázku vidíme piezoelektrické spirálky na broukovi Cotinis nitida z čeledi vrubounovitých (foto Aktakka a kol.).
7.1.2012: Jinou cestu zvolili prof. Daniel Scherson, prof. Roy E. Ritzmann , prof. Irene Lee , Michelle Rasmussen a Alan J. Pollack z Case Western Reserve University v ohijském Clevelandu. Sestrojili miniaturní palivový článek, který bude pracovat v tělní dutině hmyzu. Pomocí enzymů nejprve rozštěpí zásobní cukr trehalózu na dvě molekuly glukózy. Za pomocí dalšího enzymu se na elektrodě zoxidují, přičemž se uvolní elektron a vznikne tak elektrický proud.
10.9.2012: Dálkové ovládaného švába sestrojili Tahmid Latif a Alper Bozkurt. Jedince švába syčivého (madagaskarského) Gromphadorhina portentosa vybavili radiovým přijímačem o váze 0,7 g. Vývody z něj napojili na švábova tykadla a párovité přívěsky na zadní části jeho těla. Ty slouží jako smyslový orgán. Zachytí-li pohyb vzduchu, šváb to interpretuje, jako že se ho zezadu cosi snaží ulovit, a rozběhne se vpřed. Signály z tykadel mu zas říkají, že narazil na překážku, takže se zastaví a snaží se ji obejít. Tímto způsobem pomocí radiových vln udrží švába na stanovené trase. Dle autorů by dálkově ovládaní švábi mohli posloužit třeba při vyhledávání lidí v troskách zřícených budov. Zůstává otázkou, zdali v tak prašném prostředí by byli schopni fungovat.
6.12.2014: Svého robobrouka vylepšili Latif s Bozkurtem pomocí přímo napojených mikrofonů, takže běží tam, kde se něco šustne. Při prohledávání zřícených budov by to mohlo být velmi užitečné.
