Genová terapie je založena na přenosu nukleových kyselin do cílových buněk organismu, za účelem přerušení patologických procesů nebo pro nastartování určité deficitní biologické funkce. Genová terapie je prováděna ve všech zemích, kde poznatky molekulární medicíny dosáhly takového stupně, že přenos nukleových kyselin lze provést za přesně definovaných podmínek. V Evropě je na předním místě Necker Hopital v Paríži, kde pod vedením Dr.Alaina Fischera genová terapie byla úspěšně aplikována u zhruba deseti pacientu. U jednoho chlapečka po aplikaci genové terapie se objevily příznaky leukemie, což samozřejmě vyvolalo velké znepokojení jak u lékařů a pacientů, tak i u veřejnosti. Níže mám v úmyslu zvážit do jaké míry tato nova situace ovlivní další vývoj genové terapie, a pokusím se přispět k uklidnění v tomto rozruchu. Pointu celé záležitosti řeknu předem: zpomalení nebo zastavení dalšího použití genové terapie by způsobilo neodčinitelnou škodu na zdraví a životě u všech těch pacientů, kteří čekají na léčení, a pro které jiná alternativní terapie neexistuje. Nyní však k věci: Existuje onemocnění SCID (severe combined immunodeficiency), kde organismus nemá žádný fungující imunitní systém. Vzhledem k tomu, ze jde o genetický deficit, který se projeví okamžitě po narození jedince (v krevním oběhu nejsou přítomny žádné bílé krvinky), dítě je schopno přežití jen v zcela sterilním prostředí, obvykle v 'sterilní bublince'. Mimochodem určitý typ této nemoci, tzv. SCIDX1 se projevuje jen u chlapečků (v Američtině se pro male pacienty SCIDX typu ujal pojem 'bubble boy'). Chlapeček, který celý svůj krátký život musí trávit v bublince, protože jakákoli infekce by pro něho byla smrtelná, dostává přes genovou terapii naději vytvořit během několika týdnů dobře fungující imunitní systém. Dr.Alain Fischer zcela uzdravil devět chlapečků z jedenácti, a dalších sedm je nyní v terapii.Dr .Fischer odebral chlapečkům vzorek kostní dřeně, a ve zkumavce přidal genetickými metodami upravený úsek nukleové kyseliny, která obsahuje genetickou informaci pro vytvoření imunitního systému. Předešlá úprava useku nukleové kyseliny spočívala v tom, že se zmíněný gen propojil s nukleovou kyselinou retroviru. Retrovirus je 'organismus' skládající se ze speciální nukleové kyseliny (zvané RNA) a několika málo bílkovinných molekul. Sám o sobě není schopen rozmnožování, ale uvnitř buněk je schopen buďto přežít nebo se pomnožit vytvořením dceřiných retrovirových kopii. Retrovirus je pro genovou terapii vektorem, který 'léčivý gen' přenáší a umožňuje jeho zabudování do genomu buňky kostní dřeně. Jen male procento buněk 'obdrží' záchranný gen, a ještě menší procento se zabuduje do genomu buněk kostní dřeně na správném místě. Ale i těch několik málo promile 'úspěšných' buněk stačí k tomu, aby tyto buňky se mohly rozmnožit, vytvořit plnou diverzitu specificit (různorodost), a po zhruba dvou týdnech získá organismus funkční imunitní systém, a ten se natolik ustálí, že chlapeček může opustit bublinku a je zdráv, a odolný proti infekci. Pro čtenáře začíná být asi jasné, že problém spočívá v tom, že retrovirální vektor může dosednout i na jiná místa než si lékař přeje. Tato jiná místa mohou byt takové spínače, které případně umožňují vznik leukemie nebo jiného abnormálního stavu. Molekulární medicína se s ohromným zápalem věnuje vytvoření vektoru, který je více specifický, tedy je schopen přesněji zakotvit. Možná, že poměr počtu vektorů k počtu buněk kostní dřeně bude nutno upravit. Je pravděpodobné, že paralelně budou existovat různé přístupy, a že snad některé z nich se ukáží jako zcela bezpečné. Důležité je vidět, že malí pacienti, kteří obdrží genovou terapii nejsou pokusnými králíky, ale je to pro ně ten jediný způsob, který je osvobodí z bubliny a vrátí mamince a tatínkovi.
Závěrem tři body: a) výše popsaný případ leukemie u tříletého chlapečka je specifický pro SCIDX onemocnění. Jiné genové terapie se vyznačují jiným postupem, a riziko nutno zvážit pro každý typ terapie zvlášť. b) úspěch genové terapie u imunitního deficitu je proto tak výrazný, že buňky, do kterých se léčivý gen integroval, mají nesmírnou selektivní výhodu při buněčné reduplikaci, a že nově vzniklé buňky zaplaví zcela 'prázdný krevní oběh'; tato selektivní výhoda (selective advantage) je ovsem i výhodou pro buňky, ve kterých se vektor zabudoval na nevhodném místě. Jestli je tomu tak, pak jiné genové terapie (kde nejde o tak enormní pomnožení buňěk) jsou méně rizikové. Faktem zůstává, že Dr.Alain Fischer zcela uzdravil devět chlapečků z jedenácti. I kdyby někteří z nich se stali nosiči leukemního potenciálu, jejich život teď a nyní stojí za všechna rizika v budoucnosti. c) Genová terapie by měla mít zelenou všude, kde jsou prvotřídní odborníci, a tím tedy zcela jistě i v Česku a Slovensku.
