Genetická analýza odpadních vod v 74 městech 60 států přinesla zajímavé informace o rozšíření odolnosti proti antibiotikům. Vzhledem k tomu, že ročně zemře 700.000 lidí kvůli rezistenci bakterií vůči antibiotikům, rozhodně nejde o bezvýznamný problém. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace WHO jich do roku 2050 může být až deset milionů. Výzkumníci v městských odpadních vodách identifikovali 1.546 druhů bakterií, mezi nimi mnoho typicky střevních, jako Faecalibacterium, Bacteroides (bakteroidy), Escherichia, Streptococcus (streptokok) a Bifidobacterium. Ve velkém množství žijí v kanalizaci i rody Acidovorax a Acinetobacter, typické pro volnou krajinu. V jednotlivých vzorcích žilo po 942 až 1.367 druzích bakterií.

Celkový počet genů nesoucích rezistenci vůči antibiotikům dosáhl 1.625 patřících do 408 skupin. Nejčetnější byla rezistence vůči makrolidům, tetracyklinu, betalaktamovým antibiotikům (např.penicilin), aminoglykosidům a sulfonamidům. Jak vidíme na obrázku nahoře, mezi jednotlivými státy jsou překvapivě velké rozdíly v četnosti rezistentních genů. Nejvíce jich nacházíme v Tanzanii, Vietnamu a Nigerii, nejméně v Nizozemí, Švédsku a na Novém Zélandu. Geny rezistence vůči makrolidům nacházíme hlavně v Evropě a Severní Americe, vůči sulfonamidům v Asii a Africe. Nejmenší rozmanitost genů rezistence nacházíme v Austrálii a na Novém Zélandu, největší v Brazílii, Indii a Vietnamu. Tam je šance vzniku nových mechanismů rezistence největší.

Analýza genomu bakterií v městských odpadních vodách je zajímavá a účinná metoda, jak odhalit rozšíření genů nesoucích rezistenci vůči antibiotikům a jak časně odhalit geny nové. Šéf výzkumného týmu Frank M. Aarestrup z Dánské technologické univerzity upřesňuje: „Je to levné a navíc proveditelné bez etické kontroly, protože DNA nelze vystopovat k jednotlivcům. Oba faktory zjednodušují nasazení i v rozvojových zemích.“