Larvy mloků hubí sloučenina ikaridin, která je klíčovou součásti mnoha hmyzích repelentů. Chemickou strukturu vidíme na obrázku. Prostřednictvím odpadních vod proniká do přírody. Např. postříkáme kůži repelentem a po čase jdeme do sprchy. Ikairidin smyjeme a spláchneme do kanálu, kde jeho koncentrace může dosáhnout až 3 μg/l. Čističkou prochází bez problémů a dostává se do povrchových vod.
Experimenty s severoamerickým mlokem axolotlem skvrnitým (Ambystoma maculatum , angl. yellow-spotted salamander) ukázaly, že po 25 dnech umírá 45 - 65% larev ve vodě s koncentrací ikaridinu 2 μg/l. „Rozsah úmrtnosti larev je strašlivý. Výsledky ukazují, že mločí larvy trpí závažnými malformacemi a vysokou úmrtností, jsou-li vystaveny environmentálně významným hladinám repelentů obsahujících účinnou látku ikaridin,“ říká spoluautorka výzkumu Barbara A. Han z Cary Institute of Ecosystem Studies. Dřívější experimenty škodlivost ikaridinu neodhalily, protože probíhaly příliš krátkou dobu. Standardně se při stanovení toxicity nechává sloučenina působit čtyři dny, zatímco mločí larvy umíraly až po 25 dnech.
Decimování obojživelníků ikaridinem spouští nepříjemnou zpětnou vazbu. Larvy hmyzu přežijí jeho působení bez problémů. Mloci je normálně požírají ve velkém. Pokud larvy obojživelníků nedospějí, vyroste více hmyzu. Možnost představují repelenty obsahující sloučeninu DEET neboli diethyltoluamid (viz obr.). Její škodlivé působení nebylo během provedených experimentů zaznamenáno. Dosahuje-li koncentrace ikaridinu ve splaškových vodách 3 μg/l, je vůbec možné, aby po projití čističkou a velkém naředění v povrchových vodách dosáhla jeho koncentrace testované 2 μgramů na litr?
