Chromany, sloučeniny šestimocného chromu, jsou v průmyslu často užívané chemikálie (např. při chromování automobilových dílů), a tudíž je často najdeme mezi kontaminanty podzemních vod. Jde o jedovaté a možná i karcinogenní látky, avšak celkem běžně se redukují na soli chromité, jež jsou výrazně méně škodlivější a navíc se v přírodních vodách běžně sráží. Nepochybně je tedy užitečné vědět, jak rychle tato reakce probíhá v tom kterém prostředí. Novou a zajímavou techniku pro monitorování potenciálu prostředí redukovat chromany na kationty chromité vyvinuli na University of Illinois v Urbana-Champaign. Zjistili, že ze čtyř stabilních (neradioaktivních) izotopů chromu lehčí snáze podléhají redukci. To je samo o sobě zajímavé zjištění, protože vliv hmotnosti atomového jádra na chemické procesy, tedy vlastně na děje dotýkající se elektronů od jádra nejvzdálenějších, je výrazný jen u lehkých atomů, ke kterým chrom rozhodně nepatří. Známým příkladem je například elektrolýza vody, tedy její rozklad na vodík a kyslík pomocí elektrického proudu, který probíhá u těžké vody pomaleji, čehož se užívá k její izolaci.

Ze zastoupení jednotlivých izotopů v chromitých solích, jež určíme hmotnostním spektrometrem, ve vzorcích z podzemních vod, tedy lze poměrně snadno určit, jak rychle tam dochází k redukci jedovatých chromanů.