Naprostá většina studovaných a používaných chemických reakcí probíhá v nějakém rozpouštědle, ať už je to voda nebo kapalná organická látka. Nicméně chemici celého světa stále více upínají svou pozornost k reakcím, které probíhají v pevné fázi bez přítomnosti jakéhokoli rozpouštědla. Posledním příspěvkem je práce severoirských chemiků z Belfastu, kteří usilovným mícháním a ohříváním připravil složitou strukturu z měďnatých iontů, navzájem propojených přes své ligandy, tedy přes organické látky, které se na ně váží. Konkrétně nechali reagovat octan měďnatý s kyselinou isonikotinovou a výsledek předčil očekávání – vznikla dokonce trojrozměrná navzájem síťově provázaná struktura. Ve struktuře takových sloučenin nalezneme mnoho dutin a pórů, takže jich lze využít pro adsorpci různých látek při dělení směsí, chemické analýze anebo skladování plynů. Pro změnu italští chemici studují krystalizaci látek za nepřítomnosti rozpouštědel. Krystaly mohou samozřejmě vznikat i z taveniny nebo par, nicméně Italové studují vznik krystalů mechanochemicky – tedy při intenzivním mísení pevných látek.

Prvním významným příspěvkem k chemické syntéze v pevné fázi byla práce vietnamských vědců z počátku devadesátých let minulého století, které k tomuto řešení vedl akutní nedostatek peněz na nákup rozpouštědel.