Drobné úlomky doslouživších plastových výrobků plavou v hojném počtu ve všech oceánech světa. Nepřekvapí proto, že je mořští ptáci i jiní živočichové občas pokládají za potravu a spolknou je. Buřňáci (čeleď Procellariidae) a albatrosi (čeleď Diomedeidae) je pojídají tak hojně, že se jim v žaludku ukládá nebezpečné množství plastových úlomků. Jsou pro ně totiž velmi obtížně stravitelné. Podle výzkumů a experimentů, které provedl Matthew S. Savoca a Gabrielle A. Nevitt spolu s dalšími kolegy z University of California v Daviesu, za to může jejich dobrý čich. Trubkonosí (řád Procellariiformes), kam patří jak buřňáci tak albatrosi, na rozdíl od ostatních ptáků mají dobrý čich. Kromě jiného jim pomáhá pomocí typického zápachu dimethylsulfidu CH₃SCH₃ při vyhledávání planktonu, kterým se kromě rybek a dalších živočichů živí. V mořích narazíme nejčastěji na polyethylenové a polypropylenové úlomky, protože jde o nejvíce užívané plasty. Zároveň je v mořské vodě velmi rychle osídlí mikroorganismy, jež produkují rovněž dimethylsulfid. Při honbě za potravou buřňák nebo albatros snadno spolkne plast v domnění, že jde o chutné sousto. Na obrázku vidíme albatrosa stěhovavého (Diomedea exulans), jednoho ze zástupců této početné čeledi (foto autor: Mark Jobling –http://en.wikipedia.org/wiki/Image:070226_wandering_albatross_off_Kaikoura_3.jpg, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2144108).

Bez přestání slýcháme o všem, co našich planetu skutečně nebo údajně ohřívá. Oproti tomu mořští ptáci ji ochlazují. Ukazují to výzkumy aa J.R.Pierce z Dalhousie University v kanadském Halifaxu a jejich dalších kolegů i z University of Toronto. Obrovské kolonie mořských ptáků v polárních končinách planety produkují velké množství trusu, jehož rozkladem se uvolňuje amoniak NH₃. Jeho reakcí s vodou a sirnými sloučeninami z oceánu vznikají ve vzduchu aerosoly. V polárním létě kvůli tomu vzrůstá oblačnost, která zastiňuje povrch Země, čímž ho ochlazuje.

26.3.2020: Správně mikroby a řasami pěkný pokrytý zamřelý kousek plastu zmate i želvu. Klidně ho zbodne a pak ji tíží v žaludku. „Překvapilo nás, že želvy reagovaly na pach porostlých plastů jako na své obvyklé jídlo. Prokázali jsme, že želvy přitahuje nejen vzhled, ale i pach plastového odpadu,“ vysvětluje první autor publikace Joseph B. Pfaller z University of Florida v Gainesville. Rozsáhlé plastovým odpadem pokryté plochy v Tichém oceánu by želvy mohly mylně pokládat za nekonečné pastviny.