Architektura zaznamenala v průběhu dějin mnoho stylů. Revoluce v ní však nepřicházejí často. Pokud přicházejí, je to zpravidla v důsledku zavedení nových stavebních technologií, či materiálů. Poslední takovou revolucí, která umožnila konstrukci staveb dříve nemyslitelných, bylo zavedení oceli jako stavebního materiálu a rozšíření jejího využívání v první polovině minulého století. Rozšíření využívání předpjatého železobetonu pro výstavbu mostů, hal a obdobných konstrukcí v jeho druhé polovině lze potom považovat ze její druhou fázi. Dnes se možná schyluje k architektonické revoluci daleko větších rozměrů a to v oblasti, kde by to asi ani nejodvážnější prognostik neočekával: u betonu. Tento stavební materiál je znám již od starého Říma. V průběhu doby se měnily technologie jeho výroby i jeho vlastnosti, jeho vnější vzhled, nepříliš dekorativní, však zůstával po dva tisíce let nezměněn. Toto vše se však změní, pokud bude úspěšně dokončen vývoj zahájený Billem Pricem na Universitě v Houstonu. Nejedná se o nic menšího, než o průhledný beton. Teoreticky je beton směsí hrubého plniva (např. oblázky), jemného plniva (např. písek) a pojiva (např. cement), které lepí plnivo dohromady. Lze si tedy teoreticky představit využití např. skleněných střepů různé hrubosti jako plniva a průhledného lepidla jako pojiva pro vytvoření průhledného betonu, variant je samozřejmě mnoho. Vývoj skupiny Billa Price dosáhl zatím pro stavební využití pouze průsvitného betonu, v barevné škále od našedlé po mléčnou. Problémem zůstává jeho cena, která je zhruba pětkrát větší než je cena obyčejného betonu. Pokud se, jak je Bill Price přesvědčen, podaří překonat technické překážky a vyvinout skutečně stavebně využitelný průhledný beton, dopad této inovace lze stěží přecenit. Mohla by zaznamenat i opuštění tradičního designu budov jako útvarů s řadami obdélníkových oken: osvětlení by mohlo procházet celými stěnami bez oken nebo nepravidelnými tvary v těchto stěnách. Příležitosti, které tato možnost nabízí fantazii architektů, jsou takřka bez hranic.
