Všichni známe dva extrémní typy povrchu listů - voskový, třeba u lotosu, a srstnatý, třeba u divizny. Přesto oba typy listů zůstávají i po dešti či ranní rose suché. Strategie pro udržení suchého stavu je u oněch dvou typů různá. Voskové listy jsou ve vzdálenostech několika mikrometrů posety krystalky vosku, pod nimiž se drží bublinky vzduchu, které způsobují, že voda se udržuje ve tvaru kuliček a snadno s listu stéká. V případě ‚chlupatých? listů se chloupky shluknou, jakmile se dostanou do styku s vodou a díky své elasticitě a vlivu na povrchové napětí vyzvednou kapku vody nad povrch listu, odkud ona steče na zem.