Hlubokomořská ryba beztrnovka stříbřitá (Diretmus argenteus, angl. silver spinyfin), disponuje podivným barevným viděním. Protože žije v hloubce do 2.000 metrů, kam sluneční svitu proniká velmi málo, jde o velmi překvapující poznatek. V temnotě je každý zachycený foton dobrý, natož plýtvat energii na určení jeho vlnové délky.

Vidění obratlovců umožňují dva typy světločivných buněk v oku, zvané podle tvaru tyčinky a čípky. Čípky obratlovců umožňují barevné vidění, protože obsahují do dvou do čtyř typů zrakových pigmentů citlivých na různé vlnové délky světla. Tyčinky obsahují pouze světlocitlivou bílkovinu rodopsin. Vytvářejí tudíž jen černobílý obraz, avšak vystačí s mnohem slabším osvětlením.

Výjimku představují některé hlubokomořské ryby. Analýza genomu ukázala, že mají více typů rodopsinu. Absolutním rekordmanem je výše zmíněná ryba beztrnovka stříbřitá, která má celkem 38 genů kódujících různé typy rodopsinu, což ji činí absolutním rekordmanem mezi obratlovci. Ne všechny geny jsou aktivní. V oku najdeme jenom 14 variant rodopsinu, které beztrnovce umožňují rovnoměrné vidění v rozsahu 447–513 nm. Jde o modrozelenou část světelného spektra, která jediná má šanci proniknout do velké hloubky, byť ve velmi nízké intenzitě

Zajímavý objev komentuje první autorka publikace Zuzana Musilová z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy: „Myslíme si , že by mohlo jít o jistou formu barevného vidění, které ale funguje úplně jinak, než jak ho známe od jiných živočichů. Myslíme si, že účelem této adaptace je, aby ryby rozpoznávaly různé bioluminiscenční signály, které produkují další hlubokomořské organismy v jejich okolí. Bioluminiscence je v tomto prostředí zcela zásadní. Slouží jak k přilákání či rozpoznání kořisti, tak vnitrodruhové komunikaci. Druhy či celé skupiny, které schopnost bioluminiscence mají, jsou v tomto prostředí ve výhodě a také mu skutečně dominují. Beztrnovka stříbřitá, kterou jsme zkoumali hlavně kvůli vysokému počtu kopií rodopsinových genů, sama bioluminiscenci neprodukuje a tudíž u ní vnitrodruhová komunikace nepadá v úvahu. Živí se však korýši, kteří produkují konkrétní signály a mohou být tedy díky této adaptaci snadno k rozpoznání.“