Koordinační polymery, neboli metal-organic frameworks, zkráceně MOF, jak se i v češtině nejčastěji nazývají, jsou moderní, velmi slibné kompozitní materiály. Tvoří je kovové kationty propojené navzájem organickými molekulami. Výsledkem je prostorově síťovaná struktura s póry. Její vlastnosti lze vzhledem k rozmanitosti výchozích materiálů nastavovat v širokém rozmezí. Jak ukázaly mineralogické výzkumy struktury minerálů Tomislava Friščiće a Igora Huskiće z montrealské McGill University spolu s Igorem V. Pekovem z Lomonosovovy moskevské stání univerzity a Sergejem V. Krivovičevem ze Sankt Petersburské státní univerzity, příroda už na to přišla dávno před námi. Dva vzácné minerály, stepanovit a žemčužnikovit, vykazují strukturu přirozenou cestou vzniklých koordinačních polymerů. Jejich složení je po řadě NaMgFe(C₂O₄)₃.8-9H2O a NaMg(Fe_0,4Al_0,6)(C₂O₄)₃.8-9H2O], kde C₂O₄^2- je šťavelanový (oxalátový) aniont. Právě jeho struktura se ^-OCOCOO^- záporným nábojem na každém konci molekuly umožňuje vytvoření můstku mezi dvěma kovovými kationty, a tím vznik prostorově síťované struktury MOFů. Existují i jiné minerály obsahující šťavelanové anionty, nikoliv však s takovou strukturou. Stepanovit a žemčužnikovit známe již dobrého půl století. Pocházejí z hloubky 230 m z uhelných slojí Tylach a Čaj-Tumus v Jakutsku (Sacha) v oblasti delty sibiřské řeky Leny. Na obrázku nahoře vidíme část možné struktury stepanovitu, vpravo dole jeho skutečný vzhled. Zobrazený vzorek pochází z ložiska Čaj-Tumus a najdeme ho ve sbírce E.I. Nefedova (foto I. Huskić, Minerals with metal-organic framework structures, Science Advances 05 Aug 2016: Vol. 2, no. 8, e1600621, DOI: 10.1126/sciadv.1600621, CC BY-NC 4.0).