Je dávno známo, že buněčné membrány jsou místem, kudy se přenášejí různé látky z vnějšího prostředí do buňky a naopak. Jde tu o malé molekuly nebo ionty (voda, hydrony atp.) stejně jako o střední a velké molekuly proteinů. Dnes známe několik tisíc přenášečů řazených do přibližně 400 rodin, a to jak podle mechanismu transportu tak podle primární struktury proteinu. Mnohem méně je známo, jakým způsobem se různé funkční proteiny (přenašeče, součásti energetických systémů, receptory signálů) do membrán inkorporují. Příkladem mohou být mitochondrie, jejichž proteiny se z větší části syntetizují jinde v buňce a do mitochondrií se dostávají poměrně složitou cestou, během níž je třeba rozeznat proteiny, určené do vnější mitochondriální membrány, do mezimembránového prostoru, do vnitřní mitochondriální membrány a do vnitřku (matrix) mitochondrie. Nedávno bylo prokázáno, že i při vstupu do vnější mitochondriální membrány musí preprotein interagovat nejdříve s importním receptorem (označuje se Tom20), projít hlavním komplexem vnější membrány (TOM) a potom ještě projít separátním třídícím komplexem SAM. Teprve odtud je protein uvolněn a patřičně umístěn do dvojné lipidové vrstvy vnější membrány.