Už léta se ví, že membránové váčky uvnitř buněk prodělávají častou fúzi a opětně se odštěpují neuvěřitelnou rychlostí - někteří badatelé hovoří o desítkách tisíců takových přeměn v sekreční buňce za vteřinu. Stejně tak se dlouho ví, že na zakončení nervového vlákna se hromadí membránové váčky zvané synaptosomy, které po změně membránového potenciálu, především při průchodu akčního potenciálu, splývají s koncovou (presynaptickou) membránou a jejich obsah (především jde o nervové mediátory, například acetylcholin) se vylévá do synaptické štěrbiny. Předpokládalo se , že jde o pochod „all-or-none“, že se tedy veškerý obsah váčku při styku s membránou vyprázdní. Nyní se však ukazuje - dokázalo se to s pomocí speciálního fluoreskujícího proteinu synaptofluorinu, že ve většině případů se váček na membráně otevře jen na desetiny sekundy a po ztrátě části obsahu se opět zavře. Jen některé váčky se vyprázdní, avšak opět zavřou, a jen malé procento z nich se vylije a váček splyne s presynaptickou membránou. Anglicky se tomu prvnímu mechanismu říká „kiss-and-run“, tedy něco jako „polib a uteč“.