Přítomnost denních (cirkadiánních) rytmů ve vícebuněčných organismech a koneckonců i v populacích jednobuněčných organismů je dnes přijímána vědeckou veřejností jako fakt, podmiňovaný světelným režimem a uvolňováním různých hormonů a signálů mezi jednotlivými buňkami. Avšak oscilace ve skupinách jednobuněčných organismů, jako například Acetabularia nebo Paramecium, poměrně rychle desynchronizují, kdežto ve vícebuněčných organismech je synchronizace daleko dokonalejší. Nyní se ukázalo, že sinice, tedy bezjaderné jednobuněčné ‚řasy? schopné oxygenní fotosyntézy, obsahují cirkadiánní systém, který je vysoce odolný k vnějším vlivům, který se udržuje i v přítomnosti buněk zcela jinak načasovaných a který je přejímán dceřinými buňkami po několik generací bez ohledu na prostředí, teplotu atp. 24hodinový cyklus je uchováván v jednotlivých buňkách a zbývá určit, jaká je biochemická podstata tohoto zcela nečekaného jevu.
Překvapivé cirkadiánní rytmy v buňkách sinic
6.8.2004
