Chemici z University of California v Berkeley pozorovali zajímavé chování azobenzenu. Již dlouhou dobu víme, že jeho molekula C6H5N2C6H5 se vyskytuje ve dvou izomerech, které se výrazně liší tvarem. Ultrafialovým zářením můžeme překlopit trans izomer na cis a modrým světlem spustíme opačný proces. Nachází-li se však molekula azobenzenu na libovolném povrchu, interakce s ním těmto přeměnám zabraňují. A tady právě začíná práce Michael Crommieho a Matthewa Comstocka z Berkeley. K azobenzenu připojili čtyři uhlovodíkové řetězce, které ho spolehlivě k povrchu připoutají, avšak zároveň ho udrží vyzvednutý nad ním. Takto upravený azobenzen podrží své původní chování, takže vlastně jeho molekula připojena k povrchu vykonává nepatrnou práci hnána světlem. Autoři tohoto objevu předpokládají, že jejich práce by se mohla uplatnit v nanotechnologiích.
