Vládnou říši Za zrcadlem stejné fyzikální zákony jako v našem světě? V roce 1956 bylo dokázáno, že neexistuje pravotočivé neutrino, zrcadlový partner levotočivého neutrina, takže zákony přírody se při operaci zrcadlení prostorových os (tzv. paritní inverzi P) nezachovávají. Předpokládalo se však, že příroda by měla být symetrická vůči kombinované transformaci CP, kde C značí operaci nábojového sdružení (záměna kladných nábojů za záporné a naopak, obecněji částic za antičástice). Ale i tato předpokládaná symetrie byla vyvrácena, když v roce 1964 J. Cronin (nedávno na návštěvě v ČR) a V. Fitch pozorovali relativně vzácný typ rozpadu tzv. K mezonu, ke kterému by za předpokladu platnosti CP symetrie nemělo docházet (oba fyzikové za svůj objev v roce 1980 získali Nobelovu cenu). Od té doby se experimentátoři na celém světě snaží najít ještě silnější důkazy narušení CP symetrie. To se před třemi lety podařilo dvěma nezávislým týmům v USA a Japonsku, tzv. BaBar kolaboraci, pracující na lineárním urychlovači ve stanfordské laboratoři SLAC, a Belle kolaboraci z ústavu KEK. Oba týmy použili tzv. B mesony, které vedle jednoho lehkého kvarku-antikvaru obsahují také jeden těžký kvark nebo antikvark typu b. Nyní stanfordský tým oznámil detekci dosud nejsilnějšího efektu narušení CP symetrie při rozpadu neutrálního B mesonu na mesony K+ a pi-. Za předpokladu platnosti CP symetrie by tento typ rozpadů byl stejně četný jako rozpady mesonu anti-B na K- a pi+, ale experimentátoři ve SLAC registrovali 910 párů K+ pi- proti pouhým 696 párům K- pi+ (mimochodem, seznam autorů a institucí zúčastněných na experimentu zaplňuje plné 3 strany formátu A4).
Předpokládá se, že objasnění mechanismu narušení CP symetrie umožní pochopit i skutečnost, proč náš vesmír ve svých ranných stadiích musel obsahovat určitý nadbytek hmoty nad antihmotou (a mohl tak dát vzniknout i nám - bytostem, které se tomu dokáží divit).
