Na jistém firemním semináři zazněla slova o trendu akcií. Namítl jsem že akcie žádný trend ve skutečnosti nemají a na tom trvám. Dočasný vývoj akcií v určitém časovém období sice může vykazovat cosi jako trend ale nejedná se o trend v pravém slova smyslu. Každému je nakonec asi jasné, že domnělý trend se může v libovolném časovém okamžiku libovolně změnit. Mám před sebou knihu švýcarského bankéře Maxe Gunthera "Curyšské axiomy" (IMPOSSIBLE, s.r.o. 2008). Gunther naopak tvrdí, že na trhu existuje pouze nahodilost a že začátečník na burze může být úspěšnější než tvrdohlavý analytik. Ani s tím nelze bez výjimky souhlasit, protože filozoficky vzato nahodilost vůbec neexistuje. Celý vesmír a vše co se v něm děje je propojeno bytostně kauzálními spletitými vztahy. Pokud se tedy časový vývoj kurzu akcií neřídí ani trendem ani pouhou náhodou, je na místě otázka, čím se vlastně řídí?
Odpověď lze nalézt v oblasti matematiky chaosu. Vývoj akcií spadá do stejné kategorie fenoménů jako seismické otřesy a předpovědi zemětřesení nebo vulkanická aktivita a předpovědi vulkanické erupce. A řada dalších jevů, předpovědi počasí nevyjímaje. Určujícím faktorem v oblasti těchto jevů, kurz akcií nevyjímaje, je soběpodobnost. Tento termín je zavedený v matematice chaosu a slouží k definici tzv. Mandelbrotovy množiny a z ní odvozených 2D průřezů nazývaných fraktály. Graf vývoje akcií odpovídá bezesporu nejlépe fraktálové struktuře, stejně jako skalnaté pobřeží, mořské vlny nebo oblaka.
Narozdíl od euklidovské geometrie a z ní odvozených modelů se nesnaží matematika chaosu uměle napasovat na časový vývoj akcií nějakou linii s definovanou směrnicí, hyperbolickou nebo parabolickou křivku. Nástroje euklidovské geometrie totiž vůbec nepoužívá. Vychází z poznatku, že v rámci fraktálové struktury je celek definován pomocí svých vlastních elementů. Tomu se říká soběpodobnost. Sebemenší výchylka souvisí s celkem a spoluurčuje jej. Rozborem části grafu můžeme usoudit na jeho celkový průběh. A to se týká i velmi malé části grafu, sledujeme-li vývoj v tzv. kritických pozicích, které prozradí o grafu jako celku velmi mnoho.
Na graf nahlížím jako na celek od počátku do konce existence akcie. Čas nevnímám jednosměrně ale představuji si, jako by byla větší nebo menší část celkového grafu zakryta papírem. Tomu se odborně říká holistický přístup a je aplikován v celé řadě odvětví přírodních věd, architektuře atd. Kritickou pozicí rozumím jednak pozici v den emise akcií, dále pozici v den ukončení platnosti akcií (neznáme předem) a dále všechny pozice, odpovídající okamžitým výchylkám v grafu obchodovaného objemu akcií a v těsném sousedství těchto pozic. Rozborem kritických pozic a jejich vztažením k "pravdě" grafu a známému průběhu grafu lze usoudit na celkový tvar grafu. A tedy předpovědět jeho budoucí vývoj s vyšší mírou spolehlivosti než u všech známých alternativních přístupů.
Pravdou grafu rozumím imaginární reálnou tržní hodnotu akcie kolem které graf více či méně konverguje, jakkoli chaoticky může vypadat. Zjistil jsem, že když se nahlíží na graf jako na celek, lze tuto hodnotu nalézt, i když nemá žádnou konečnou racionální ekonomickou definici. Je možné o ní říct pouze to, že je reálnou výslednicí všech faktorů trhu, týkajících se dané akcie.
Mnou navržená technická analýza časového vývoje akcií vychází z pěti faktorů: (1) denní obchodovaný objem, (2) open, (3) close, (4) low, (5) high. Už den emise jako první ochodovací den v sobě zachycuje významnou měrou budoucí fluktuace nebo chcete-li život akcie. Ten bývá někdy právem srovnáván s hudební skladbou a bez porozumnění pravidlům hudby se nám skladba jeví jako nahodilá směsice tónů. Přitom Bachova fuga má svá pravidla stejně jako Pendereckého nebo Bernsteinova modernistická skladba.
Netvrdím, že vím o technické analýze akcií všechno, ale nastiňuji zde základní pravidla jediného přístupu, který se mně osobně jeví v technické analýze jako smysluplný. Vysvětlovat ho se neobejde bez zevrubné a pracné technické analýzy mnoha křivek a nejde o úplně jednoduchou a banální záležitost. Jinak by ostatně byly dosavadní matematické modely úspěšné, což se aspoň jak vím, nestalo.
Vezměme si závěrem jako příklad graf vývoje akcií společnosti Visa, Inc. Už první obchodovací den nám prozrazuje, že akcie bude živá a bude mít velké výkyvy. Zároveň nám už první obchodovací den naznačuje, že "pravda" akcie bude zhruba 70 USD. Tento postup nelze slepě vztáhnout na jiné případy, ale má své opodstatnění. 3. dubna došlo k první významnější výchylce v obchodovaném objemu, přičemž akcie se otevírala na 61,95 a dosáhla maxima 66,29, čímž konvergovala k "pravdě" grafu. Další významná výchylka v obchodovaném objemu nastala 18. dubna, kdy akcie dosáhla maxima 70,447 a opět potvrdila "pravdu" grafu. Největší dosavadní výchylka dne 29.4. se odrazila od low 71 a akcie začala stoupat, protože přitáhla zájem velkých investorů. Otevírala ten den na 74,15 a uzavírala na 80,88 čímž naznačila neudržitelně a neadekvátně strmý růst. To se potvrdilo následným propadem akcie zpět směrem k původní "pravdě" cca 70 USD. Ani zveřejnění hospodářských výsledků nepomohlo umělý kurz udržet a pouze o několik dní oddálilo zpětný propad k "pravdě". Pravda pouze matematicky působí jako atraktor funkce. Z náhlého výkyvu obchodovaného objemu dne 12.5. (open 83,65, low 78,1) už šlo usoudit na korekci funkce směrem dolů namísto všemi předpokládaného výstupu nad 90 USD.
Nemyslím si, že bych objevil Ameriku. Na druhou stranu je zbytečné díky nekvalitní technické analýze sypat peníze do kanálu.
