Lesní požáry se nejlépe hasí v zárodku, dokud jsou ještě malé. Problém však je, že na rozsáhlých, liduprázdných zalesněných plochách, jako třeba v jižní Kalifornii, požár většinou někdo zaregistruje, až když se pořádně rozhoří. Řešením by bylo rozmístit po celé ploše lesa detektory infračerveného záření, což je však zatím velmi nákladné. Dr. Helmut Schmitz z Bonnské univerzity proto pracuje na velmi levné detekci infračerveného záření. Snaží se napodobit matičku přírodu. Známe totiž druh brouka, který svá vajíčka klade do čerstvého spáleniště. Za tím účelem má na spodní straně těla speciální smyslový orgán, který pracuje na čistě mechanickém principu a s jehož pomocí je schopen zaznamenat požár až na vzdálenost 80 km. Tvoří ho drobné kuličky ze stejného materiálu jako kutikula, která chrání těla členovců a je tvořena hlavně aminopolysacharidem chitinem. Každou z nich svírají jakoby v kleštích dva výrůstky citlivé na dotek. Kulička velmi dobře absorbuje infračervené záření o vlnové délce okolo tří mikrometrů, ohřívá se a tlačí na citlivé výrůstky. Brouk tak "vidí" kde hoří, i když jde o vlnové délky neviditelné pro číkoli oko na této planetě.

Dr.Schmitz zatím zhotovil na stejném principu detektor z polyetylénu, který pohlcuje obdobné vlnové délky tepelného záření. Zatím nesnese srovnání se současnými čidly infračerveného záření, nicméně jde o úplně nový princip, a jeho využití by skutečně mohlo vést k jejich podstatnému zlevnění.