Rychlost světla ve vakuu je jednou z fundamentálních konstant současného modelu vesmíru, avšak v různých látkách se světlo pohybuje odlišnými rychlostmi, někdy dokonce pomaleji, než jiné záření. Např. pokud je v některé látce světlo pomalejší než elektrony, pozorujeme známé Čerenkovovo záření. Závisí-li index lomu sloučeniny velmi silně na vlnové délce, můžeme procházející světlo výrazně zpomalit, dokonce i zastavit. V polovině loňského roku provedli pracovníci Harvardské univerzity první pokusy se zabržděným světlem, a to v parách. rubidia. Vývoj se ovšem nezastavil a vědci z Massachusetts Institute of Technology a Air Force Research Laboratory, rovněž v Massachusetts, zastavili světlo v pevné látce, konkrétně křemičitanu yttritém dopovaném praseodymem.

Experimenty tohoto typu mají velký význam pro vývoj nových typů pamětí a zatím jen tušené možnosti kvantové komunikace. Jak ale vlastně vypadá světlo, když stojí? Tvoří uspořádanou strukturu spinů, což jsou drobné magnetické momenty atomů.