Nový materiál, jehož teplota za slunečného dne díky vyzařování a odrazu poklesne až o 6 ^oC oproti okolí lze připravit z běžného polymeru vytvořením speciální struktury s hierarchickým uspořádáním pórů. Každé těleso vyzařuje elektromagnetické vlnění odpovídající jeho teplotě, čímž se zároveň ochlazuje. V našich běžných pozemských teplotách emitují tělesa infračervené záření. Ideální materiál pro chlazení budov bez spotřeby energie by zároveň odrážel dopadající světlo. Na obrázku vidíme desku z nového chladicího materiálu ve srovnání s okolím během horkého slunečného dne.

Plasty infračervení záření vyzařují dobře, avšak špatně odrážejí. V tenké vrstvě jsou zpravidla průhledné. Nový chladicí materiál připravíme z roztoku vody a kopolymeru polyvinylidenfluoridu a hexafluoropropenu v acetonu. Těkavější organické rozpouštědlo se odpaří první, voda až po něm. V důsledku toho vzniknou ve vrstvě polymeru póry dvou velikostí, mikrometrových a nanometrových rozměrů, jak vidíme na obrázku. Materiál zbělá a začne odrážet až 96% dopadajícího slunečního záření. Schopnost vyzařovat infračervené záření zůstane nezměněna, takže celková tepelná ztráta může dosáhnout až 96 W/m². Velkou výhodou nového materiálu je, že ho můžeme připravit jako panely i jako nátěrovou hmotu.

Prof. Claes-Göran Granqvist z Uppsalské univerzity, průkopník radiačního chlazení, který nepatří k autorům vynálezu, hodnotí: „Příroda nabízí mnoho způsobů ohřívání a chlazení. Některé jsou notoricky známé a dobře prostudované, jiné nikoliv. Radiační chlazení, při kterém užíváme nebe jako chladič, patří ke druhé skupiny. Jeho možnosti vědci až do nedávna přehlíželi. Publikace Mandal a kol. vyzdvihuje možnosti radiačního chlazení a představuje důležitý průlom, protože dokazuje, že polymerní vrstvy s hierarchickými póry, které lze levně a jednoduše vyrábět, nabízí výtečné chlazení i za plného slunečního světla.“