Geneticky modifikované potraviny se v bohatých zemích netěší přílišné oblibě, možná i proto, že zatím nepředstavují žádnou výhodu či novou hodnotu pro spotřebitele, ale pouze pro pěstitele, zpracovatele, dopravce a prodejce. Oproti tomu chudý jih v nich spatřuje jednu ze svých nadějí, jak uspokojivě nasytit svou stále rostoucí populaci. Alespoň to zaznělo na konferenci věnované problematice hladu a chorob, jež proběhla v uplynulých dnech v egyptské Alexandrii. Potěšující bylo, že rozvojové země se tentokráte chystají sami přiložit ruku k dílu, ať už podporou vlastního výzkumu nebo třeba zakládáním společných podniků s biotechnologickými giganty. Calestous Juma, ředitel Programu pro vědu, technologie a inovace Harvardovy Univerzity se domnívá, že chudé země, kromě naší podpory, znalostí a mezinárodní spolupráce nutně potřebují změnit mnoho věcí především u sebe, např. ochranu investic a duševního vlastnictví, posílení domácí vědy, reformu vzdělávání. Zkrátka potřebují vlastní biotechnologickou politiku, kterou má jen několik málo z nich.