Dokladem putování opic přes Atlantský oceán jsou čtyři fosilní zuby staré 23 až 34 milionů let nalezené na břehu Rio Yoruba na hranici Peru a Brazílie. Zjevně jde o pozůstatky dosud neznámého poloopice, nártouni a opice včetně člověkaprimáta^? pojmenovaného Ucayalipithecus perdita nepříbuzného ostatním druhům opice nového světaploskonosých (Platyrrhini, angl.flat nosed)^?. Podivuhodně blízké jsou zubům vymřelé čeledi primátů Parapithecidae, kteří žili v severní Africe před 25 až 50 miliony let. Předkové U.perdita se od ní oddělili zhruba před 35 miliony let. Jedinou možností, jak k tomu mohlo dojít je, že překonali Atlantský oceán. Vzhledem k velkému zalednění na rozhraní třetihorních období eocénu a oligocénu před 34 miliony let byla mořská hladina o mnoho níž, než dnes. Atlantik tehdy dosahoval šíře 1.500 - 2.000 km, což je i tak pro suchozemského tvora o váze stovek gramů obrovská překážka.

„Jde o zcela jedinečný objev.Ukazuje se, že kromě opic nového světa a předků morčat musela i tato třetí linie savců nějakým způsobem uskutečnit neuvěřitelnou transatlantickou cestu,“ soudí první autor publikace Erik R. Seiffert z University of Southern California, Los Angeles. Přes veškerou obtížnost takové transatlantické plavby nejspíše na kusu vegetace urvaném bouří, nešlo o ojedinělou událost. Předci U. perdita jsou pouze třetí skupina savců, kteří podnikli tuto podivuhodnou cestu. Předešli ji předci ostatních opic Nového světa, tzv. ploskonosých opic a předci hlodavců skupiny Caviomorpha, která zahrnuje vyhynulé i řadu současných jihoamerických hlodavců. Jejich předci pocházeli rovněž z afro-arabské oblasti a nikdy nežili v Severní Americe.