Hned dva týmy, britský vedený Austinem G. Smithem a americký pod vedením Naomira Terady, publikovaly výsledky, které vrhají zcela nové světlo na tzv. dospělé kmenové buňky. Ukazuje se, že se tento velice perspektivní směr výzkumu cílený na regeneraci poškozených tkání a orgánů bude muset na cestě k praktickému využití vypořádat se zcela novými a celkem nečekanými problémy. Buňky jednotlivých orgánů a tkání nežijí věčně a je zapotřebí je neustále obnovovat. V orgánech se proto udržuje populace buněk, které si i ve vysoce organizovaném těle udržely schopnost další diferenciace. Tyto nediferencované buňky označujeme jako "orgánové kmenové buňky". Hovoří se o nich často také jako o "dospělých" kmenových buňkách, protože se vyskytují na nejrůznějších místech těla dospělého živočicha. Nejznámějším příkladem "dospělých" kmenových buněk je vybraná populace buněk kostní dřeně schopná zajistit celou krvetvorbu. Kmenové buňky se nacházejí i v mozku, kde z nich mohou vznikat nové neurony a tzv. gliové buňky. Najdeme je i v dalších tkáních a orgánech, dokonce i v podkožním tuku. Vědci dlouho předpokládali, že osud "dospělých" kmenových buněk je omezen jen na diferenciaci na celkem omezený počet jasně definovaných buněčných typů. Pak se ale u "dospělých" kmenových buněk podařilo experimentálně navodit překvapivě široký rejstřík diferenciací. Například nervové kmenové buňky jsou v těle pokusných myší schopny diferenciace na krvetvorné buňky. Naopak, kmenové buňky z kostní dřeně jsou schopny v těle myši diferenciace na buňky myokardu, buňky sítnice oka nebo nervové buňky míchy. Z experimentů se zdá, že "dospělé" kmenové buňky vpravené do těla pokusného zvířete migrují přednostně na poškozená místa a tam se diferencují na typy buněk potřebných k hojení. Význam těchto objevů pro hledání léčby vážných chorob a následků poranění je zřejmý. "Dospělé" kmenové buňky by jednou mohly posloužit ke zhojení srdce stiženého infarktem nebo ke zhojení poraněné míchy. Mohly by snad zvrátit průběh některých degenerativních onemocnění. Velmi slibné prvotní výsledky sváděly některé odpůrce výzkumu na lidských embryích k návrhům, aby byl omezen nebo zcela zakázán výzkum v oblasti tzv. embryonálních kmenových buněk a aby byly ušetřené prostředky věnovány přednostně na výzkum v oblasti "dospělých" kmenových buněk. To je například oficiální stanovisko Vatikánu. Detaily "přesmyku" v diferenciaci "dospělých" kmenových buněk zůstávaly ale obestřeny mnoha záhadami. K jejich odhalení měly přispět již zmíněné pokusy týmů Austina G. Smithe a Naomira Terady. Britové kultivovali v laboratorních podmínkách "dospělé" kmenové buňky z mozku společně s dalším typem buněk (konkrétně s myšími embryonálními kmenovými buňkami). Výsledky experimentů na první pohled potvrdily předchozí pozorování. V laboratorní kultuře se objevily embryonální kmenové buňky, které nesly typické znaky z dědičné informace "dospělých" nervových kmenových buněk. Zdálo se, že se tyto "dospělé" buňky proměnily na jiný buněčný typ. Detailnější analýzy ale odhalily, že nejde o "přeškolené" kmenové nervové buňky, nýbrž o buněčné hybridy obou typů kultivovaných buněk. "Dospělé" nervové kmenové buňky splynuly s druhým typem buněk a vytvořily "hybridy", kteří obsahují dědičnou informaci dvou buněk různých typů. Americký tým pozoroval stejnou tvorbu hybridních buněk při společné kultivaci "dospělých" kmenových buněk kostní dřeně s myšími embryonálními kmenovými buňkami. Není jasné, jestli stejné hybridní buňky vznikají i při experimentálním podání "dospělých" kmenových buněk do těla zvířete. Pokud ano, pak bude nutné zjistit, jaké by tyto hybridní buňky představovaly pro organismus nebezpečí. V těle zvířete se podané "dospělé" kmenové buňky s embryonálními kmenovými buňkami nestřetnou. Střetávají se ale s jinými typy buněk a jejich vzájemné interakce bude nutné důkladně prověřit.
Jeden z předních expertů na výzkum v oblasti "dospělých" kmenových buněk profesor Nick Wright z britského Cancer Research se pro BBC News Online netajil skepsí o významu těchto pokusů pro praktické využití "dospělých" kmenových buněk. "Jsou to jen předběžné výsledky a nevztahují se přímo k dospělým kmenovým buňkám," tvrdí Wright. Wright sám provedl řadu experimentů, při kterých se mu podařilo poškození jader u pokusných zvířat zhojit podáním "dospělých" kmenových buněk kostní dřeně. Předpokládá, že se jev pozorovaný týmy Smithe a Terady může uplatňovat jen při laboratorní kultivaci buněk a nebude nastávat v organismu zvířete. Navíc podotýká, že splývání buněk a tvorba jejich "hybridů" je v mnoha orgánech, např. v játrech, zcela přirozený proces a není tedy třeba v něm hned vidět závažnou hrozbu. Ukazuje se, jak krátkozraké by bylo poslechnout hlasy volající po upření všech sil právě na výzkum "dospělých" kmenových buněk. Na konci dlouhé cesty bychom mohli zjistit, že jsme se vydali slepou uličkou a slibnější směry výzkumu jsme trestuhodně opomíjeli. Angličané radí "neukládat všechna vejce do jednoho košíku". V biologickém výzkumu tato stará zásada na platnosti nepozbývá.
