Staré pravidlo praví, že nechcete-li riskovat nedobrou chuť nebo dokonce břichabol, vyhnete se pojídání divokých ústřic v měsících bez písmene r v anglickém pojmenování. Jde o období od dubna do srpna. Ve slovech may, june, july, august skutečně žádné r není, zatímco ostatní měsíce ho mají. Dneska pro pěstované ústřice už moudro neplatí, ty můžeme pojídat kdykoli. Původní pravidlo vyznávali už pravěcí obyvatelé východní pobřeží Ameriky před 3.000 až 5.000 tisíci roky. Angličtina v té době ještě neexistovala, ale ústřice chytali a pojídali na podzim, v zimě a počátkem jara. Vypovídají o tom dochované kruhové hromady odhozených lastur (angl. shell rings), které nacházíme na jihu atlantického pobřeží Spojených států, v Peru, Kolumbii i Japonsku.

Jak to mohou antropologové či archeologové poznat z hromady odhozených lastur ústřic viržinských (Crassostrea virginica, angl. eastern oyster), která zbyla na pobřeží ostrova St. Catherines u pobřeží Georgie po několika tisících let pojídání? Pomohl parazit ústřic, plž Boonea impressa (angl. impressed odostome). Žije jeden rok přichycený na lastuře ústřice a roste velmi pravidelně. Podle vývojového stadia parazita můžeme rozpoznat, v kterou roční dobu byla lastura ústřice odhozena na smetiště, a tudíž, kdy byla ústřice sebrána snědena. „Máte-li druh žijící rok nebo méně s konzistentním růstovým vzorcem a předvídatelným třením, můžete ho potenciálně využít jako hodiny,“ vysvětluje spoluautor výzkumu Michal Kowalewski z Florida Museum of Natural History.