O eukaryontních (jaderných) buňkách se ví, že získávají energii mitochondriální respirací a/nebo fotosyntézou založenou na funkci chlorofylu. Některé prokaryontní (bezjaderné) buňky kromě různých oxidací či dehydrogenací obsahují systém, založený na funkci membránových proteinů podobných rhodopsinu (např. bakteriorhodopsin, halorhodopsin , sensorický rhodopsin) aktivovaných světlem. Nepředpokládalo se, že by obdobný systém byl přítomen i v eukaryontních, například plísňových, buňkách.

Začátkem tohoto roku objevili kanadští biochemici v plísni Leptosphaera maculans gen velice podobný genu pro bakteriorhodopsin. Po expresi tohoto genu v membránách kvasinky Pichia pastoris tam byl zjištěn velice rychlý fotocyklus (řádově v desítkách milisekund) obdobný jako v halofilních bakteriích. Podobně jako v těchto bakteriích, i v proteoliposomech obahujících zmíněný rhodopsin, docházelo k přenosu protonů, a to rychlostí deset protonů na molekulu rhodopsinu za sekundu. Dnes je v plísních známo už přes dvacet proteinů podobných bakteriorhodopsinu. Pokud jsou tyto proteiny lokalizovány v mitochondriích, spekuluje se o tom, že i bakteriální předchůdci mitochondrií byli schopni produkovat ATP na základě absorbovaného světla.