V molekulární biologii převládá názor, že shluky genů Hox jsou nutné pro rozvoj strunatců (Chordata) a tedy i obratlovců. Ve všech bilaterálně symetrických strunatcích musí být Hox-geny přítomny ve shluku. Nedávno (8. září tr.) bylo zjištěno, že u pláštěnce Oikopleura dioica (který má mimochodem nejmenší známý genom ze všech živočichů – třeba desetinu velikosti genomu mořské hvězdice) se Hox-geny vyskytují roztroušeně na devíti místech genomu. Podobně, i když v menší míře, je tomu u sumky Clona intestinalis. Podobná roztroušenost Hox-genů se vyskytuje pouze u nižších živočichů, jako je hlístice Caenorhabditis elegans. Tyto nálezy zpochybňují představu o nutnosti shluku genů pro tzv. kolinearitu při vývoji embrya jak v časovém tak prostorovém smyslu.
