Ve využití nanotechnologií nás příroda předstihla o miliony let, ať už jde o přilnavé tlapičky gekonů a pavouků nebo naopak nepřilnavé zařízení pro spřádání pavoučího hedvábí. Pavouci zvaní kribelátní spřádají vlákna pomocí částí těla, které nazýváme kribelum (cribellum) a kalamistrum (calamistrum). Kribelum připomíná miniaturní sítko nasazené na snovací žlázy. Jejich výměšky prochází otvory kribela a tuhnou ve velmi jemné, pouhé desítky nanometrů silné kribelové vlášení. Miniaturní hřeben připomínající kalamistrum (viz obr.) na zadních nohách pavouka z něj vyčeše vlákno. Pro úplnost bych ještě doplnil, že kromě kribelátních známe i ekribelátní pavouky, kteří kribelum nemají.

Jak je možné, že extrémně přilnavá nanovlákénka kribelového vlášení nezalepí kalamistrum, když přilnou prakticky ke všemu. Analogii nanovláken v makrosvětě představuje cukrová vata, která zalepí všechno. Odpověď nalezli vědci teprve nyní. Může za to podélné rýhování na povrchu štětinek kalamistra, které výrazně redukuje kontaktní plochu mezi vlášením a kalamistrem. Schematické znázornění vidíme na obrázku. Malá kontaktní plocha snižuje celkové přitažlivé elektromagnetické Van der Waalsovy síly mezi molekulami tak výrazně, že vědci hovoří o antiadhezivním povrchu. Pozorování potvrdily i experimenty. Podobnou strukturu jako na kalamistru vytvořili vědci pomocí ultrafialového laseru na PET folii. Vznikl vzor s periodou 350 nm o hloubce 100 nm. Na videu vidíme, že obyčejná folie s neupraveným povrchem přilne k pavoučímu vláknu podstatně lépe, než folie s nanostrukturovaným povrchem.