Poněkud zaskočeni, byli ošetřovatelé žraloků v detroitském akváriu Bell Isle, když samice, kterou chovali šest let samotnou v nádrži porodila tři mláďata. Žralok druhu Chiloscyllium plagiosum patří mezi živorodé paryby, a tak narození živých mláďat není ničím neobvyklým. Pracovníky detroitského akvária překvapilo, že se mláďata narodila bez toho, že by byla samice oplodněna samcem. Nebo to alespoň tvrdili novinářům, kteří se do akvária sjeli, aby mohli napsat o "neposkvrněném početí" ze světa zvířat. Možná ale jen pracovníci akvária využili situace k propagaci svého zařízení. Jak na tiskové konferenci správně uvedl kurátor akvárií Doug Sweet, "u ryb se to občas stává". Vývoj jedince z neoplozeného vajíčka je v živočišné říši skutečně celkem běžný. Odborně se mu říká partenogeneze a čeština má pro něj hezký ale jen málo používaný název pannobřezost. Nejznámějším příkladem partenogeneze je zřejmě vývoj včelích trubců z neoplozených vajíček včelí matky. Za určitých okolností se mohou i u včel líhnout z neoplozených vajíček plně plodné samice. To se děje u poddruhu včely medonosné označovaného jako "kapská včela". U obratlovců se setkáváme s partenogenezí také relativně tčasto. S výjimkou savců ji můžeme pozorovat u všech tříd - tedy u ryb, obojživelníků, plazů a velmi vzácně i u ptáků. Například některé populace cejna se množí právě tímto způsobem. U ptáků je známé vylíhnutí partenogenetických krůt v experimentálních podmínkách. Partenogenezí se u obratlovců rodí samičky, protože neoplozené vajíčko nedostává geny určující samčí pohlaví. Zajímavá je situace s partenogenezí u savců. Savčí vajíčko může zahájit vývoj v embryo bez oplození. Jeho vývoj je ale neúplný. Velmi dobře se vyvíjejí plodové obaly, ale nedokonalý je vývoj vlastního plodu. Je to důsledek tzv. imprintingu genů, kterým se savci liší od ostatních obratlovců. Odhaduje se, že asi 200 až 400 savčích genů je děděno v různé formě v závislosti na tom, jestli je předává potomkovi otec nebo matka. Potomek získává od jednoho z rodičů gen v aktivní formě a od druhého tentýž gen ve formě inaktivní (gen je nefunkční). Právě tato konfigurace imprintovaných genů (jakési + a -) je pro zdravý vývoj savčího zárodku nezbytná. Partenogenetické zárodky získávají jen mateřské geny a tak jim chybí geny, které jim měl dodat v aktivní formě otec. To je pro embryo smrtící vklad do života. Experimentálně lze navodit podmínky, za kterých se partenogenetický savčí zárodek vyvíjí až do dvou třetin březosti (u laboratorních myší), ale "dotáhnout" vývoj do zdárného porodu se zatím nikomu nepodařilo.Teorií o účelu imprintingu genů je celá řada. Jedna z nich vysvětluje tento fenomén jako pojistku savců proti spontánnímu partenogenetickému vývoji zárodku v těle matky.
Za určitých okolností se ale s partenogenezí můžeme u savců včetně člověka přeci jen střetnout. V těle matky se může začít vyvíjet partenogenetický zárodek vzniklý z neoplozeného vajíčka. Obvykle tento zárodek záhy uhyne a vstřebá se. V rozporu s tím, co tvrdí v Novém zákoně bible, takový jedinec nikdy nepřijde na svět. Výjimku tvoří situace, kdy v těle matky ovulovala dvě vajíčka. Jedno se začne vyvíjet partenogeneticky a druhé se vyvíjí po normálním oplození. Tyto zárodky mohou ve vzácných případech splynout a vytvořit jediné embryo. Z něj se narodí na první pohled zcela normální dítě. V jeho těla ale najdeme na různých místech populace buněk odvozené od dvou zárodků - "normálního" a partenogenetického. S podporou buněk vybavených geny se správným imprintingem mohou partenogenetické buňky v organismu přežít. Skotský genetik David Bonthron popsal případ chlapce, jehož tělo obsahovalo partenogenetické buňky a který zřejmě vznikl ještě jiným způsobem. V těle jeho matky se začalo nejprve vyvíjet neoplozené vajíčko jako partenogenetický zárodek. Ve chvíli, kdy se rozdělilo na dvě buňky, se k němu dostaly spermie a jedna z nich pronikla do jedné ze dvou buněk zárodku. Jedna polovina embrya (jedna jeho buňka) tedy vše napravila a chovala se jako zárodek vzniklý oplozením. Druhá buňka zárodku zůstala neoplozena a vyvíjela se dál partenogeneticky. Výzkumu umělého navození partenogenetického vývoje u savčích vajíček je věnována velká pozornost, protože poznatky z této oblasti nacházejí přímé uplatnění při klonování. Při něm je do vajíčka zbaveného vlastní jaderné informace vpraveno jádro somatické buňka a zároveň musí dojít k zahájení vývoje. Při oplození zajišťuje start vývoje spermie. Ta musí být při klonování zastoupena nějakým umělým stimulem. Vývoj klonu začíná bez přispění spermie - tedy za podmínek velmi blízkých partenogenezi. Můžeme předpokládat, že část problémů spojených s klonováním padá na vrub nekvalitního "startovního výstřelu", který vývoj klonu zahájí. Poznatky o partenogenezi mohou úspěšnost klonování dramaticky zvýšit.
