Lživé zprávy vyvolávají falešné vzpomínky. Zajímavý psychologický experiment proběhl v týdnu před irským referendem o umělém přerušení těhotenství v roce 2018. 3.140 oprávněných voličů obdrželo šest mediálních zpráv o událostech vztahujících se k předmětu hlasování, přičemž dvě z nich byly smyšlené. Měli se vyjádřit, zda a jak si popsané události pamatují. Skoro polovina si vzpomněla minimálně na jednu vymyšlenou událost. V naprosté většině šlo o vzpomínku na neexistující událost, která vrhala špatné světlo na názorové oponenty.

„Lidé jednají na základě falešných vzpomínek a je často těžké je přesvědčit, že falešné zprávy jsou falešné. Jak máme pomoci lidem, aby nebyli uvrženi v omyl, když možnosti vytvářet neuvěřitelně přesvědčivé zprávy neustále narůstají?,“ rozvažuje spoluautorka výzkumu Elizabeth F.Loftus z University of California v Irvine. Studie fungování paměti ukazují, že vzpomínáme spíše na poslední vzpomínku než na událost samu. Pevně zahnízděný omyl z paměti těžko odstraníme. Jak říká zaskakující herec Karel Infeld Práchenský ve hře Záskok od Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka: „Tak pozor, na tohle pozor, neříkat mi nic, co do té role nepatří. Poněvač já mám děsnýho pamatováka. A já to pak z tý hlavy nedostanu.“

Stanislav Brabec 24.8.2019: Toto je známo již velmi dlouho. https://en.wikipedia.org/wiki/False_memory_syndrome Ovšem odkazovaný nový výzkum používá nevhodnou metodologii, zřejmě ve snaze napasovat to na moderní buzzword Fake News. Aby byl výzkum validní, bylo by třeba vymyšlené zprávy porovnat se všemi zprávami z mediálního prostoru, a zjistit, zda nemohlo dojít k záměně s podobnou reálnou zprávou. Již nejedna vymyšlená zpráva ze satirických webů se stala pravdou.

26.8.2019: To je poněkud odvážné tvrzení na základě krátké aktuality. Spoluautorkou publikace je významná expertka na paměť Elizabeth F.Loftus a publikace vyšla v recenzovaném vědeckém časopise Psychological Science, který má impakt faktor něco přes 6, což není špatné. Autoři i recenzenti pravděpodobně něco vědí o navrhování psychologických experimentů, takže tvrzení o nevhodné metodologii by asi chtělo detailnější rozbor. Nicméně současná psychologie zápasí s metodologickými chybami neustále, takže klidně můžete mít pravdu. Novost zmíněné publikace spatřuji v tom, že řeší vzpomínky na události, kterým pokusné osoby nebyl přítomny. Zatímco dosavadní experimenty s falešnou pamětí řešili, alespoň pokud je mi známo, vzpomínky na události, kterým zkoumaná osoba přítomna byla. Což může, ale nemusí, být rozdíl.

Stanislav Brabec 1.9.2019: Pravda, studii jsem nečetl, jen krátký článek. Riziko záměny vymyšlených mediálních zpráv s podobnými zprávami, které se staly, nelze nijak eliminovat, a proto bude takto pojatá studie vždy zatížena nejistotou: Jde o falešnou vzpomínku na událost, která se nestala, nebo na nepřesnou vzpomínku na událost, která se stala? Samozřejmě, můžeme to ignorovat, a oboje označit za falešnou vzpomínku. Již před lety nás na přednáškách matematické statistiky varovali před zjednodušeným zpracováním statistik měřených na lidech. Udělat statisticky kvalitní studii na lidech je mimořádně náročné, vzhledem k tomu, že většinu studií nelze dvojnásobně zaslepit v homogenní skupině subjektů. Toto je přesně ten typ studie. Ano, autoři mohli celý pokus udělat v laboratoři. Namísto mediálních zpráv by nejdříve vytvořili zprávy o událostech, které se odehrály v laboratoři, a po čase by testovali vzpomínky na tyto události. To by eliminovalo alespoň část chyb.