Využití podzemních prostor po ropě či plynu na vyčerpaných ropných polích pro ukládání oxidu uhličitého, tak aby neunikal do atmosféry, nepřispíval ke skleníkovému jevu a k ohřívání Země, se zvažuje již delší dobu. V Severním moři a Novém Mexiku probíhají již první testy. Před pěti lety napumpovala norská ropná společnosti Statoil asi 5 milionů tun oxidu uhličitého do slaného podzemního jezera asi jeden kilometr pode dnem Severního moře. Od té doby geologové podrobně sledují jeho chování. Plyn se zatím distribuoval rovnoměrně v celé objemu podzemních prostor a neuniká ven, spolehlivě izolován vrstvami jílů a břidlic. Vzhledem k tomu, že kapacita ložiska je zatím využita asi z 1%, jde o nadějné výsledky.
Pokus mnohem menšího rozsahu začal ve státe Nové Mexiko (Spojené státy) poblíž města Hobbs. Od prosince 2002 do února 2003 bylo do vyčerpaného ropného ložiska vehnáno 2.100 tun oxidu uhličitého a geologové nyní kontrolují těsnost ložiska. Další pokus probíhá na ropném poli Weyburn v jihovýchodním Saskatchewanu v Kanadě. Denně se tu do země vtlačuje asi 5.000 tun oxidu uhličitého. Jde zatím o velmi drahou technologii, nicméně další vývoj není vyloučen. Rezervoáry ropy a zemního plynu prokázaly, že se v nich udrží plynné látky často pod značným tlakem po geologicky dlouhou dobu. Navíc jde o velmi dobře geologicky zmapované oblasti. Na vyčerpaných ropných polích lze rovněž ke vhánění plynů do země na místě využít techniku dříve používanou k těžbě ropy či zemního plynu. Oxid uhličitý se tak vlastně vrací na místo, odkud vzešel.
