Do zorného pole profesionálních ochránců prostředí se dostávají i nanotechnologie, ostatně jako každá nová věc. Řada environmentálních organizací, např. Přátele Země nebo Greenpeace se velmi vážně obávají, zdali nanočástice oxidu titaničitého nepoškozují naše zdraví. V té věci již loni podali petici americkému FDA, vypracovávají různé studie a provádějí všeliké další aktivity. TiO₂ totiž velmi silně absorbuje ultrafialové záření. Jeho použití jako ochranného faktoru v opalovacích krémech však bylo vyloučeno, protože silně odráží viditelné záření, takže se nám jeví jako bílý. Tato jeho vlastnost se uplatňuje v malířství, kde titanová běloba patří mezi vyhledávané pigmenty. Avšak opalovací krém, po jehož aplikaci by nám zbělela dočasně kůže, by si asi nikdo nekoupil, nebo jenom jednou. Nanočástice oxidu titaničitého jsou z tohoto pohledu ideálním materiálem: viditelné světlo díky svým nepatrným rozměrům v desítkách nanometrů neodrážejí, takže jsou okem neviditelné, avšak ultrafialové pohlcují. Jenže při jeho absorpci se uvolňuje elektron, který může v kůži podlehnout chemické reakci a dát tak vznik škodlivým volným radikálům. Existují dokonce i studie, které připouštějí možnost, že elektron uvolněný z TiO₂ poškozuje naši DNA v kožních buňkách a může tak přispět ke vzniku rakoviny kůže. Jistě nepříjemná představa, otázkou zůstává, nakolik je realistická?

Výrobci opalovacích krémů však nelenili a začali nanočástice TiO₂ pokrývat vrstvou polymeru, který uvolněný elektron pohltí. Vůbec není zřejmé, zdali se k tomuto postupu rozhodli na základě skutečného vyhodnocení popsaného nebezpečí a provedení vědeckých studií, anebo prostě pod iracionálním tlakem environmentalistů. Vyhovět jejich tlaku může být levnější, než se pokoušet přesvědčit argumenty veřejnost o nesmyslnosti obav. Pravdu o tom, zdali nás environmentalisté ochránili před rakovinou kůže anebo zda kvůli nim máme jen dražší opalovací krémy, se asi nedozvíme nikdy.