Na včerejší tiskové konferenci oznámili archeologové z University of Leicester pod vedením Richarda Butlera, že ostatky nalezené při stavbě městského parkoviště v britském Leicestru patří anglickému králi Richardu III., který padl roku 1485 v bitvě na nedalekém Bosworthském poli. Údajně ho pohřbili františkáni v kostele svého kláštera v Leicestru. Klášter byl Jindřichem VIII. při jeho náboženské reformě zrušen roku 1538 a včetně kostela rozbořen tak důkladně, že i místní zapomněli, kde stával. Místo posledního odpočinku krále Richarda III., kterého Shakespeare ve své stejnojmenné hře vykreslil jako hrbatou stvůru bažící po krvi, zůstalo po 500 let neznámé. Mistrovsky napsaná pro-tudorovská agitka má s historickou skutečností jen málo společného. Král Richard se neodlišoval od svých současníků a jeho krátká vláda (1483 – 1485) byla spíše liberální. Povolil knihtisk a zavedl právo na propuštění na kauci. Shakespeare si stěží mohl dovolit psát jinak, protože žil za vlády Alžběty I., vnučky Jindřicha VII., Richardova protivníka a vítěze od Bosworthského pole. Poněkud jiný pohled na jeho vládu nabízí zápis v kronice města Yorku z 23.sprna 1485 (den po bitvě): „Tento den bylo oznámeno, že král Richard, který nám dříve milostivě vládl, byl žalostně ubit a zavražděn, k velkému zármutku tohoto města.“ Citováno podle Robin Neillands, The War of Roses, Cassel Book, London 1992, v překladu PhDr.Jana Pečírková, Naše vojsko, spol. s r.o., 1994.
20.9.2014: Tým expertů na forenzní zobrazování z University of Leicester pod vedením prof.Sarah Hainsworth a prof. Guye Ruttyho při důkladném průzkumu královy kostry nalezl na jeho lebce stopy po devíti ranách. Smrtelné byly dvě na spodní straně lebky. Jedna sečná od širokého ostří meče nebo halapartny, druhá od hrotu. Vzhledem k tomu, že na zbytku těla se nacházejí jen stopy po dvou ranách, vypadá to, že Richard skutečně opustil svého koně a bojoval pěšky. Nepřítomnost obranných zranění na rukách naznačuje, že v době smrti měl na sobě kromě přilby úplnou zbroj.
