V reportáži BBC o stavech, které někteří pokládají za projev posmrtného života, byl uveden výrazný poznatek - OBE (Out of the Body Experience) - prožitek opuštění svého těla. BBC (Internet) referovala o studii psychologů z university v Manchesteru, kteří se hodlali dotázat 3000 respondentů. Chtěli by nalézt příčinu jevu srovnáním výpovědí těch, kteří OBE měli resp. neměli. Udává se, že asi 10 procent lidí udává, že někdy ve svém životě měli pocit, že opustili své tělo. Obvykle při tom měli pocit, že létají a vidí své tělo z vnějšku. U některých se podobný pocit projevil spontánně, u jiných v nebezpečných situacích, ve stavu blízkém smrti, ve snění nebo po požití alkoholu nebo drog. Podle teorie to souvisí s tím, jak lidé vnímají své tělo - osoby v depresi nebo ti, kteří se svým tělem málo zabývají, jsou náchylnější k OBE. Přesto je o OBE málo známo. Dr David Wilde a jeho tým hledal projevy OBE u velkého počtu lidí. V pořadu BBC uvedl několik teorií o OBE. "Dřívější teorie se soustředily na možnost, že "něco" skutečně, fyzicky opustilo tělo - například vědomí - avšak není pro to skutečně vědecký důkaz." Další teorie se zakládají na předpokladu, že mizí pocit vlastního těla - dochází ke ztrátě aferentní informace z nohou, rukou, trupu atd. Wilde soudí: "OBE je psychický obranný mechanismus jako reakce na ohrožení těla. Soudí se také, že jde o vizuální halucinace." Podle Wilda lidé prociťují své tělo odlišně a to může vysvětlit, proč někteří mají OBE a jiní nikoliv. "Lidé s OBE mají zvýšené obavy ze sociálního života, necítí se ve svém těle pohodlně, když jsou pozorováni druhými lidmi, jsou s ním nespokojeni, a mají tendence k pozorování sama sebe." U některých lidí pocit opouštění těla se dostavoval spontánně, případně ve spánku nebo po požití alkoholu či drog, jindy byl spojen se stresem při ohrožení života, ve stavech blízkých smrti. Wildova teorie se ověřuje.

Pracuje se na experimentech, které by měly ověřit, zda jev opouštění těla je reálný výstup nebo zda jde o projev činnosti mozku. Švýcarští vědci totiž dokázali vyvolat OBE vize stimulací mozku. Přes elektrody dráždili u pacienta gyrus angularis v pravé části mozkové kůry. Neměli v úmyslu dosáhnout OBE, přihodilo se to náhodou při léčení ženy postižené epilepsií. V jiném případu dva vědecké týmy, University College Londýn, UK, a Švýcarský federální institut technologie v Lausanne, mají vysvětlení na bázi neurologie. Použili brýlí, kterými se pozorovala počítačem hraná virtuální realita, k vytvoření falešného pocitu, že tělo účastníka se nachází někde jinde. Vizuální iluze a pocit doteku reálného těla vyvolalo dojem, že se dobrovolníci dostali mimo své skutečné tělo. Švýcarští vědci snímali subjekty s brýlemi pro virtuální realitu z video-her, stojící před kamerou, takže se dívali na vlastní záda. Pozorovali tak plastický obraz "virtuálního vlastního těla", stojícího před nimi. Pak se experimentátor dotkl jejich zad. Dobrovolníci mohli tak současně nebo s malým zpožděním vidět dotek svých virtuálních zad. Udávají však, že cítili, že dotek je v místě jejich virtuálních, nikoliv skutečných zad. Měli pak pocit, že jejich tělo je ono virtuální, že to tedy není pouhý obraz. V případě, kdy kamera snímala záda manekýna, při doteku zad dobrovolníků udávali, že mají pocit, že virtuální manekýnovo tělo je jejich vlastní. Poté byly dobrovolníkům sňaty brýle a byli odvedeni několik kroků stranou. Když pak byli vyzváni, aby se vrátili tam, kde stáli při experimentu, vraceli se na místo, bližší k pozici jejich "virtuálního sebe sama". Dr. Henrik Ehrsson, jenž vedl londýnský výzkum, měl podobně uspořádaný experiment. Zjistil, že dobrovolníci dokonce reagovali - zvýšila se jim reakce kožního pocení - když bylo úderem kladívka drážděno pouze jejich "virtuální tělo". Soudí proto: "Vizuální perspektiva je kriticky důležitá pro náš pocit vlastního těla. Jinak řečeno, máme pocit, že naše "Já" je tam, kde jsou naše oči." Dr. Susan Blackmore, psycholožka na universitě West of England, soudí: "Tyto experimenty při nejmenším přivedly OBE do laboratoří a umožnily jejich testování. Dlouho jsme podezřívali, že klíč k těmto mimořádným a někdy i hluboce do života zasahujícím zkušenostem je v poruše naší normální iluze, podle které my sami jsme za svýma očima, a její náhradou za pocit, že jsme někde nahoře nebo vzadu." Při OBE dochází k poruše spojení mezi mozkovými oblastmi, zpracovávajícími vizuální a dotykovou smyslovou informaci. Vědci soudí, že tyto poznatky mohou mít význam pro video-hry, k dosahování další úrovně reality tím, že hráč získá pocit, že je skutečně uvnitř hry. Klinicky je významné, že bude možné dosáhnout u operatéra pocit ztotožnění s "tělem" chirurgického robota - třeba i na obrovskou vzdálenost. To by pak byla reálná teleportace, která jinak je pouze doménou sci-fi.

Čtenář Tom 14.1.2008: Dobrý den. Rád bych jen dodal, že v testech není uvažováno o případu, kdy "opouštíme" tělo jako vedlejší produkt při jógyckých cvičeních. Zajímavá je při tom zkušenost, kdy vidíme věci, z budoucnosti, které v daném okamžiku potvrdit nejdou, ale v časem budoucím se stanou. Nebo místa, která opravdu existují, ale do prožitku jsme je neznali. Je to si všechno trochu složitější...

Doc.MUDr.Josef Dvořák, CSc. 24.1.2008: "Opouštění těla" při jógických cvičeních je dobře známý fenomén. Jsou to halucinace v narkóze kysličníkem uhličitým v důsledku pomalého jógického dýchání. Tato narkóza se dá přežít jen v důsledku treningu, kdy se snižuje dráždivost dýchacího centra. Obdobné halucinace vznikají v izolaci a při smyslové a motorické deprivaci; jsou pro laika názorně popsány v Londonově knize "Tulák po hvězdách", jsou součástí iniciačních obřadů jedné japonské náboženské sekty a vznikaly i u mnichů a mnišek v izolaci v kyjevském klášteře Lavra ("zatvornici"). Halucinace jsou i vidění vzdálených krajin nebo budoucnosti v uvedeném jógickém stavu. Musíme uvést, že jde o halucinace ve všech smyslech (na rozdíl od obvyklého snu), které tedy subjektivně nejsou rozeznatelné od prožitku ve skutečnosti. Podobné halucinace vznikají při všech t.zv. magických obřadech a manipulacích, jak ostatně potvrzuje i "magiky" uznávaný znalec, Elifas Lévi. Pokud se týká vidění budoucnosti, vzhledem k chaotickému charakteru společnosti i světa jsou všechna vidění budoucnosti pouhé halucinace, neboť budoucnost není přesně určena. To ovšem neznamená, že je to bezvýznamné; jakékoliv "vidění budoucnosti" (a to se týká například astrologie) může ovlivnit individuální jednání a v důsledku toho napomáhat nepřímo k jejímu uskutečnění - třeba už jen tím, že dodá danému individuu sebedůvěru k riskování.