V rámci živočišné říše vzniklo během vývoje několik typů očí. Ve všech případech jde o složitý mnohobuněčný orgán. Existuje jeho již dříve objevená analogie u některých jednobuněčných obrněnek (Dinophyta) rodu Warnowiidae. Jde o složitou světločivnou organelu, mnohem složitější než jednoduchá světločivná skvrna, jakou někteří jiní jednobuněční disponují, např. rod Euglena, krásnoočko. Důkladně ji nyní prozkoumal Gregory S. Gavelis ze skupiny Briana S. Leandera z kanadské University of British Columbia spolu s dalšími kolegy. Pomocí tomografie a elektronové mikroskopie rozlišili, že světločivnou organelu tvoří čtyři komponenty, které mají podobnou funkci jako v oku rohovka, čočka, duhovka a sítnice. Genetické studie ukázaly, že jmenované součásti ocelloidu, jak se tato světločivná organela nazývá, vznikly z již dříve existujících buněčných organel. Např. funkční analogie rohovky pochází z mitochondrie. Řez ocelloidem vidíme na snímku z elektronového mikroskopu (Eye-like ocelloids are built from different endosymbiotically acquired components, Gregory S. Gavelis et al., Nature, 523, 204–207 (09 July 2015), doi:10.1038/nature14593), písmeno L označuje čočku, r komponentu fungující jako sítnice. Jak probíhá další zpracování zrakového vjemu a co obrněnka vlastně vidí zůstává zatím naprosto nejasné.
13.4.2016: U sinic rodu Synechocystis, které žijí ve sladkých vodách, funguje jako spojná čočka celé jejich jednobuněčné tělo. Záření světelného zdroje zaostřuje na protilehlou buněčnou membránu, čímž buňce umožňuje rozpoznat směr k němu. Zjistil to prof. Conrad Mullineaux z londýnské Queen Mary University spolu s kolegy z Velké Britanie, Německa a Portugalska. Protože organické sloučeniny získávají sinice prostřednictvím fotosyntézy, směr ke zdroji světla je pro ně klíčový.
