Zdá se to být zcela nesmyslná otázka. Éric Duchemin, konsultant Mezinárodního panelu o změnách klimatu, na ni odpovídá ve studii publikované v Mitigation and Adaptation Strategies for Global Change. Tvrdí, že hydroelektrárenské přehrady produkují tak značná množství oxidu uhličitého a methanu, že v některých případech mají na svědomí víc skleníkových plynů než tepelné elektrárny spalující fosilní paliva. Jsme pak spravedliví v určování podílu, kterým jednotlivé státy přispívají k oteplování naší planety skleníkovými plyny? A snaha nahrazovat tepelné elektrárny hydroelektrárnami je rozumné řešení? – ptá se Éric Duchemin.
Philips Fearnside z brazilského Státního ústavu pro výzkum Amazonie konstatuje, že míra vydávaných skleníkových plynů se ovšem liší od přehrady k přehradě. Přehrada Curuá-Una na řece Paraná v Brazílii má produkovat 3,5krát více skleníkových plynů než vydává tepelná elektrárna vyrábějící stejné množství elektřiny. Viníkem je tu převážně kolísající hladina vodní nádrže, která přispívá k rozkladu rostlinné hmoty. Methan se uvolňuje z proudící vody na turbinách. Většina škůdců jsou pochopitelně hydroelektrárny v tropických krajích, nikoli v zemích s chladným podnebím. Bude se tedy posuzovat vliv jednotlivých států světa i podle tohoto kritéria? Byly by tím postiženy země s velkými plochami vodních nádraží jako Kanada, Spojené státy, Brazílie, Rusko, Indie a Čína.
