založený na sodíkových iontech, na rozdíl od dnes nejvíce rozšířeného lithia, zhotovil Guihua Yu z University of Texas v Austinu se svými kolegy. Základech obou jeho elektrod je porézní poly(dimethylsiloxan) připravený polymerací v kostce cukru, která posloužila jako templát. Strukturu poly(dimethylsiloxanu) vidíme na obrázku nahoře. Po rozpuštění cukru povrch polymeru pokryli z roztoku plátečky oxidovaného grafenu. Částečnou redukcí jodovodíkem HI vznikl ohebný materiál s požadovanou vodivostí. Pokrytím povrchu nanočásticemi fosforečnanu oxidu vanadičného VOPO4 (obr. uprostřed) vznikla katoda, modifikací povrchu uhlíkem anoda. Jako elektrolyt slouží gel z poly(vinylidenfluoridu-co-hexafluoropropylenu) (PVD-HFP, obr.dole) nasáklý roztokem chloristanu sodného NaClO4 v propylenkcarbonátu.
