Přizpůsobení katalytické aktivity různým teplotám na Zemi je zásadní pro existenci života. Příkladem toho je fotosyntéza, při níž je elektrochemický potenciál vzikající při absorpci světla využíván k tvorbě kyslíku a posléze biomasy, a jež funguje od mrazivé Antarktidy až po vodu ve vroucích vřídlech. Dalo by se očekávat, že rychlost zásadních kroků tohoto složitého pochodu bude s teplotou exponenciálně vzrůstat a že tedy využití sluneční energie se bude výrazně lišit od mezofilních rostlin až k extremofilním bakteriím. Ukazuje se však, že tomu tak není a že využití sluneční energie je v podstatě shodné. Detailní molekulární analýza nyní prokázala, že hlavními hráči v procesu přizpůsobení okolní teplotě jsou proteinové dutiny a přilehlá vazebná oblast, které dodávají pružnost potřebnou pro funkci reakčního centra. Mutace ve vazebné oblasti mezofilů, které zvětšují objem aminokyse-linových zbytků a tím snižují velikost dutin, tím i zpomalují činnost za vysokých teplot. Může tu jít o obecný, dosud opomíjený mechanismus modulace vztahu mezi strukturou a aktivitou membránových i „rozpustných” enzymů.