Swati Pattnaik a M. Vikram Reddy z indické Pondicherry University studují možnosti využití žížal pro odstranění jedovatých iontů těžkých kovů, zejména kadmia a železa, z organických městských odpadů. Ty by se po jejich odstranění daly využít jako hnojivo. Běžná přítomnost iontů těžkých kovů tomu brání. Trávicí ústrojí žížal je dobře pohlcuje v komplexu s huminovými kyselinami.

Ing.Zdeněk Petružálek, Enzymix s.r.o. a Ing.Roman Honzík, Výzkumný ústav ekotoxikologie, Chomutov 10.9.2012: Není to tak jednoduché, ionty těžkých kovů jsou jedovaté nejen pro nás, ale i pro žížaly. V prostředí s jejich velkým obsahem žížaly buď uhynou nebo se z něj odstěhují. Cílenou selekcí lze získat kmeny žížal, které jsou schopné přežít i v substrátu s vyšší hladinou kontaminantů. Pokud by byla koncentrace rizikových látek pod hranicí toxicity pro žížaly, mohly by být použity pro snižování jejich obsahu. Bylo by nutné vyřešit následující problémy: Spolu s výměšky žížal, které projdou jejich trávicím traktem, se odstraněné rizikové prvky dostanou zpět do matečného substrátu v dočasně imobilizované formě vázané na huminové kyseliny. Z těch se pak v substrátech mohou při změnách podmínek (pH, redox potenciál, změny teploty) znovu uvolňovat do prostředí. Pokud by byly výměšky žížal ze substrátu odstraňovány, došlo by ke snížení obsahu eliminovaných rizikových prvků (byť vermikompost je sám velice výživný substrát).

akademon.cz 14.2.2013: Těchto vlastností žížalího metabolismu lze využít i při přípravě nanočástic z polovodivého telluridu kademnatého CdTe. V laboratoři prof.M.Greena z King's College London chovali žížaly druhu Lumbricus rubellus po dobu 11 dní v půdě s obsahem chloridu kademnatého CdCl₂ a telluričitanu sodného Na₂TeO₃. V jejich tkáních pak skutečně nalezli nanočástice telluridu kademnatého, které se vyznačují zelenou luminiscencí po excitaci ultrafialovým světlem. Jde o krásný případ bio-nanotechnologií, kdy využíváme organismů k přípravě nanotechnologických materiálů.