K pozorování astronomických jevů použil poprvé dalekohled Galileo Galilei v roce 1610, což kromě jiného umožnilo nalézt a spočítat na povrchu naší hvězdy sluneční skvrny, což jsou místa se zvýšenou magnetickou aktivitou, chladnější než jejich okolí. Množství pozorovaných skvrn je jakousi mírou sluneční aktivity. Stále nemáme jasno, zdali je poprvé skutečně pozoroval Galileo nebo učený jezuita Christoph Scheiner. Není však sporu o tom, že předtím o nich nikdo nevěděl, a tak je ani nemohl spočítat. Nicméně týmu německých, finských a švýcarských astronomů se podařilo vyvinout metodu, jež jim umožnila odhadnout sluneční aktivitu až do doby před 11 tisíci lety. Využili k tomu uhlíku 14, který vzniká při interakci kosmického záření se zemskou atmosférou. Nicméně magnetické pole Slunce odchyluje kosmické záření od Země, tedy v době vyšší sluneční aktivity vzniká na Zemi méně C14. Z analýzy obsahu C14 v letokruzích stromů vyplynulo, že žijeme v době nejvyšší sluneční aktivity za uplynulých 8 tisíce let. Nicméně spojitost s ohříváním Země tu nejspíš není.