Ulrich Wortmann z University of Toronto se svými kolegy možná odhalil příčinu výrazného ochlazení před 45 miliony let. Náraz Indie na Eurasii, ke kterému došlo asi před 50 miliony let, vystavil působení mořské vody rozsáhlé usazeniny sádrovce CaSO4.2H2O, jež se táhnou od Ománu až do západní Indie. Stopy této události můžeme najít v pohoří Zagros v západním Íránu. Část sádrovce se rozpustila a výrazně tak vzrostl obsah síranů v mořské vodě. V důsledku toho narostlo množství síranového aerosolu v atmosféře, což vedlo ke snížení množství dopadajícího slunečního záření a k ochlazení Země. Vliv síranů na vznik aerosolů v atmosféře je již delší dobu známý a spolehlivě potvrzený jev. Každý, kdo kdy pracoval se sádrou, může namítnout, že síran vápenatý není ve vodě rozpustný. Ve skutečnosti trochu rozpustný je, takže v mořské vodě vzhledem k jejímu velkému objemu, se může rozpustit obrovské množství této látky. Pro upřesnění, sádra, kterou můžeme koupit v obchodě, obsahuje menší množství vody než minerál sádrovec, pouze jednu molekulu vody na dvě molekuly CaSO4. Vzniká ze sádrovce zahříváním na 130 až 150 stupňů Celsia. Právě menší množství vody umožňuje její tuhnutí. Po smíchání s vodou vzniká opět sádrovec. Nadbytečná voda se pohltí a kašovitá směs ztuhne. V přírodě se v suchém prostředí sádra zřídka vyskytuje jako minerál bassanit CaSO4.1/2H2O, nejčastěji ve formě mikroskopických jehličkovitých transparentních krystalů. Ve vlhku hydratuje na sádrovec. Foto NASA.
