Britský vědcům se podařilo odhalit existenci nového obojživelníka z doby mezi 360 a 340 miliony let. Jde nesporně o významný objev, i když nikoliv v obvyklém slova smyslu - šlo pouze o reinterpretaci staršího nálezu, který byl podrobněji preparován. Význam spočívá především v tom, že dokumentuje existenci obojživelníků v pozdním devonu, v meziobdobí přibližně 20 milionů let, odkud doposud žádné nálezy suchozemských obratlovců nebyly známy. Nálezy přechodných stádií mezi lalokoploutvými rybami a obojživelníky jsou však známy z předcházejícího období, z přelomu středního a pozdního devonu, a to především z oblasti východního Grónska a evropské části Ruska. Naopak z doby pozdější, z raného karbonu, jsou však známa již značně diverzifikovaná společenstva obojživelníků, z nichž někteří dokonce naznačovali příbuzenský vztah k plazům (kteří však vznikli až mnohem později, v pozdním karbonu).

Druhý aspekt nálezu je poněkud komplikovanější. Jedná se totiž o anatomickou interpretaci nálezu jakožto nejstarší končetiny schopné pohybu po souši. To nemusí být tak docela pravda, protože i když Ichthyostega (prozatím nejlépe prozkoumaný devonský obojživelník) měla končetiny značně rigidní a v kloubech neschopné složitějších pohybů, masivní hrudní koš sestávající se z mohutných a vzájemně se překrývajících žeber naznačuje, že tělo se na souši posouvalo po břiše, podobně jako dnešní velké mořské želvy. Přestože se tedy Pederpes finneyae asi mohl po souši pohybovat, nebyl v tomto ohledu prvním.