Grafitové trubičky miniaturních, vlastně atomových rozměrů, představují docela slibný materiál pro mikroelektroniku. Za určitých okolností se chovají jako kovové vodiče nebo dvourozměrné kvantové polovodiče, závisí na úhlu, pod kterým jsou svinuty. Nejde totiž o prostorovou strukturu, jakousi mikrominiaturní tuhu, nýbrž o svinutou destičku grafitu na jeden atom tlustou. Celá trubička má průměr okolo 12 nm. Existuje již i dioda a tranzistor na bázi grafitových nanotrubiček. Zhotovují se vlastně klasickými mikrolitografickými technikami, kterými běžně vyrábí integrované obvody (chipy). Příslušné elektrody se na grafitovou trubičku napaří. Zcela svěží novinkou je zhotovení prvního integrovaného obvodu - logického hradla, což je z pohledu mikroprocesoru v počítači velmi jednoduchá, až prostá věc. Vše je stále ve stadiu výzkumu a na sériovou výrobu takových součástek si ještě počkáme. Největší problém zatím představuje správně umístění trubiček na podložku. V případě úspěchu by tato technologie mohla vést k další miniaturizaci.

O významu těchto prací svědčí i skutečnost, že Evropská fyzikální společnost udělila tento měsíc cenu Sumio Iijimovi (Univerzita v Meijo) za objev této formy grafitu v roce 1991, Thomasi Ebbesenovi (NEC Research Institute) za technologii jejich přípravy, Ceesovi Dekkerovi (Delftská Univerzita) a Paulu McEuenovi (Cornell University) za objev jejich neobvyklých elektrických vlastností.