Není pochyb o tom, že protézy končetin by bylo lepší napojit přímo na kostru nositele než je připojit na zbývající pahýl. Při větší nosnosti a odolnosti by nedocházelo k takovému dráždění a namáhání kůže a svalů, jak je tomu doposud a jejich ovladatelnost by byla výrazně lepší. Problém, který se podařilo vyřešit až nyní britským lékařům z University College v Londýně, představovalo veliké riziko infekce v místě, kde by na kost napojená protéza procházela kůží. Při své práci se vědci poučili z jeleních parohů a své titanové protézy zhotovily jednak porézní v místě kontaktu s povrchem těla, jednak se nechali inspirovat i tvarem parohu, který také prochází od kosti skrz kůži ven z těla. Jak ukazují parohaté studie, důležité je, aby živá tkáň byla na protézu napojena pomocí vláknité struktury, což právě má zajistit správná porozita protézy. To pak zajistí, aby při běžných pohybech nedošlo k odtržení živé tkáně a k otevření vstupní brány infekce. Očekává se, že nové protézy článků prstů budou běžné během několika roků, protézy končetin pak do pěti let.