Válka v Iráku je označována za střetnutí americké armády "21. století" s Iráckou armádou budovanou podle zásad století dvacátého. Není pochyb kdo bude vítězem této války, na to je rozdíl sil mezi válčícími stranami příliš velký. Politické důsledky tohoto konfliktu však budou doznívat ještě dlouho. A nepochybně bude probíhat mnoho diskusí o tom zda a nakolik může sebelepší technika, ovládaná špičkovými profesionály, nahradit odhodlání a obětavost vojáků a porazit bez velkých vlastních ztrát (a bez neúnosných ztrát na civilním obyvatelstvu) hůře vyzbrojené avšak fanatické "boží bojovníky" (nebo paramilitantní oddíly obecně) využívající partizánskou taktiku a detailní znalosti místního prostředí. V této chvíli není ještě možno tuto otázku s konečnou platností zodpovědět. Válku v Iráku však americké armádní velení a politické špičky zahájily za předpokladu, že kvalitativní technická převaha americké armády je dostatečným předpokladem pro dosažení rychlého a bezbolestného vítězství. V tomto příspěvku shrnujeme stručně, o co se toto přesvědčení opírá.
