Problém, jak dostat do lidského těla látku, která mu má pomoci v boji s onemocněním - lék, je starý jak lidstvo samo. Per orální podávání pilulek či sirupů, stejně jako potírání zevními mastmi, jsou známy již od starověku. V období rozvoje moderní medicíny se začalo užívat rovněž intramuskulární nebo intravenózní podávání léku pomocí injekcí. Všechny tyto metody mají přitom známé nevýhody a rizika. Další známou metodou je inhalace - ta však vyžaduje dobrou spolupráci pacienta a přesný nácvik aplikace, není proto vhodná pro všechny nemocné. Nevýhodou perorálního podávání léků je jednak jejich působení na trávící trakt, způsobující často nevolnost, jednak jejich degradace chemickými procesy probíhajícími v žaludku, střevech a játrech, která značně snižuje jejich účinnost. Podávání prostřednictvím injekcí představuje invazivní metodu, kterou řada pacientů špatně snáší. Řada firem v USA, např. Alza (Mountain View, Kalifornie) Thera Tech / Watson Pharmaceuticals (Corona, Kalifornie) nebo Noven Technology (Miami, Florida) vyvíjí v současné době nový způsob podávání léků transdermálně, tedy přes kůži. Tato metoda spočívá v nalepení "náplasti" na skryté místo pokožky. Spodní strana této náplasti je pokryta gelem obsahujícím účinnou látku s dalšími substancemi usnadňujícími její vstřebávání. Využití tohoto způsobu podávání léků slibuje vyloučení všech nežádoucích efektů spojených s perorálním podáváním při zachování neinvazivosti postupu. Významná je též přesná kontrola podané dávky a možnost kontinuálního podávání, které má význam především v hormonální terapii (zabrání se nežádoucím výkyvům). Hlavním problémem této metody zůstává mechanismus usnadnění průchodu aktivní látky kůží. Z principu své funkce je lidská kůže velmi rezistentní vůči vnějším agens - je pokryta speciální vrstvou (stratum corneum), jejímž hlavním cílem je učinit kůži neprůchodnou chemickým látkám přicházejícím zvnějšku. Výše uvedené firmy testují řadu mechanismů (založených na chemické nebo i elektroforézní cestě), které změní lokální vlastnosti kůže tak, aby podávaný lék mohl proniknout do organizmu, aniž by přitom došlo k ireverzibilnímu poškození kůže v daném místě. Výsledky vývoje jsou natolik slibné, že časopis The Economist předpovídá, že prodeje léků podávaných transdermálně dosáhnou v USA v nejbližší době nejméně dvě miliardy dolarů ročně (z celkového objemu 7,1 miliard USD objemů prodejů všech léků). U nás se v současné době touto formou podává především estradiol v rámci hormonální substituční léčby žen v menopauze. Náplast je třeba vyměnit po 4 dnech až týdnu. Tato léčba existuje také v "tabletkové" formě, zapomene-li však žena vzít tabletu, mohou se dostavit menopauzální obtíže nebo dokonce krvácení. Toto s podáváním estrogenů ve formě náplasti rozhodně nehrozí. Další výhodou je, že hormony prošlé kůží se dostávají do krevního oběhu bez průchodu játry. Nedochází tak ke zbytečnému vyčerpávání jater odbouráváním cizorodých či nadbytečných hormonů - výsledkem pro pacienta je, že nemusí docházet na časté kontroly jaterních testů. Zdá se, že transdermální podávání léků má více výhod než nevýhod a bude pacienty oblíbeno.
Další možnou slibnou formou podávání léků kůží jsou intradermální (podkožní) implantáty.
