Japonští vědci v čele se Shinyou Yamanakou plánují vytvořit banku, v které by pro jednotlivé zájemce skladovali kmenové buňky vytvořené z kůže. Yamanakův tým v roce 2006 vyvinul postup, kterým u myší proměnili specializované buňky pokožky na tzv. indukované pluripotentní kmenové buňky. Tyto buňky se chovají stejně jako embryonální kmenové buňky – neomezeně se množí a mohou se za vhodných podmínek diferencovat na specializované buňky dospělého těla. Není jim uzavřen ani jeden ze zhruba 230 typů buněk těla dospělého savce. Tvorba indukovaných pluripotentních kmenových buněk spočívá v tom, že se do specializované buňky vnese čtveřice genů pro tzv. transkripční faktory. Ty následně aktivují širokou plejádu dalších genů. Tato aktivace genomu mění specializovanou buňku na buňku schopnou všech možných buněčných „rekvalifikací“. V letošním roce zopakovalo hned několik tým tento postup na lidských buňkách. O významu těchto objevů svědčí výmluvně fakt, že prestižní vědecký časopis Science zařadil tvorbu lidských indukovaných pluripotentních buněk na druhé místo v desítce nejvýznamnějších vědeckých počinů roku 2007. Podobně jako embryonální kmenové buňky vytvářené z buněk lidského embrya jsou i lidské indukované pluripotentní kmenové buňky obrovským příslibem pro medicínu. Kdyby se z nich podařilo vypěstovat v laboratoři srdeční svalovinu, bylo by možné s ní následně léčit srdce kardiaků, neurony ze stejného zdroje by posloužily k léčbě Parkinsonovy choroby a kůže by našla uplatnění při hojení popálenin. Perspektivy tohoto oboru medicíny označovaného jako buněčná terapie jsou skutečně slibné. Kdyby měl každý člověk v buněčné bance uskladněny v zamraženém stavu své vlastní indukované pluripotentní buňky, velice by se tím usnadnila jeho případná léčba. Tvorba těchto buněk není jednoduchá a zabere asi tři měsíce. Například pacient po infarktu by nemusel tak dlouhé čekání na buněčnou terapii přežít.
Zatím je ale léčba indukovanými pluripotentními kmenovými buňkami hudbou budoucnosti. Vědci musí vyřešit hned několik problémů. Prvním je riziko mutací. Geny pro transkripční faktory se vnášejí do buněk pomocí geneticky modifikovaných virů. Ty mohou narušit vlastní dědičnou informaci buňky. Také bude nutné pečlivě vybrat transkripční faktory a kontrolovat jejich funkce. Některé z používaných transkripčních faktorů mohou buňku přeměnit na rakovinnou. Při pokusech na myších k tomu docházelo až ve 20% případů. Sám Shinya Yamanaka nečeká praktické uplatnění indukovaných pluripotentních kmenových buněk dříve než za 10 let.
